O městě Rakovník

 

http://www.virtualtravel.cz/rakovnik/kostel-sv-bartolomeje-se-zvonici.html

 www.virtualtravel.cz/rakovnik/namesti.html

Město RAKOVNÍK

 
Jeho název je poprvé doložen roku 1252. O bohaté historii Rakovníka vypovídá řada kulturních památek. Vzpomeňme například městskou radnici, chrám svatého Bartoloměje se zvonicí, do dnešního dne zachované měšťanské domy na Husově náměstí, části původního městského opevnění se dvěma dochovanými branami či unikátní synagogu. Především právě díky starobylému rázu byl v roce 1992 historický střed Rakovníka vyhlášen městskou památkovou zónou. Již ve středověku byl Rakovník střediskem chmelařství a v roce 1454 zde byl založen pivovar, ve kterém i v současnosti se vaří pivo Bakalář. Neodmyslitelnou součástí města je průmyslová výroba. Počátek velkého rozmachu průmyslu v Rakovníku a okolí se datuje do 19. století, kdy v okolí města vznikaly malé doly na uhlí, na ně navázala těžba keramických jílů a současně s ní i keramická výroba, strojírenství a výroba mýdel. V tomto období se významně rozvíjí společenský a kulturní život ve městě. Na rakovnické reálce založené již v roce 1833 působil spisovatel Zikmund Winter. Z významných osobností zde studoval například český malíř Václav Rabas, rodák z blízkých Krušovic, herec Zdeněk Štěpánek a řada dalších osobností. Rakovník se může pochlubit nádherným divadlem, ve kterém se konají krajské i státní přehlídky a kde již více než sto let působí Divadelní spolek Tyl. K nejvýznačnějším centrům kultury ve Středočeském kraji bezesporu patří Rabasova galerie. Dnešní Rakovník je moderním městem s téměř 17 000 obyvateli a je hospodářským, obchodním, kulturním a společenským centrem regionu. Turistům město nabízí kromě historických památek bohatý program kulturního a sportovního vyžití. Jeho okolí zve k pěším i cyklistickým výletům do malebné přírody. Doufám, že i Vy si Rakovník zamilujete a budete se sem rádi vracet. Město pro Vás bude mít vždy otevřené brány.  
 
 
 
 
V centru města s památkovou zónou se vyjímá 400 m dlouhé Husovo náměstí, kde objevíme mj. radnici ze 16. století s pozdně barokní fasádou. Sídlo starosty uvnitř skrývá stropní fresku s pohledem na Rakovník před 250 lety. Východní části náměstí vévodí vrcholně gotický děkanský chrám sv. Bartoloměje ze 14. století s bohatou vnitřní výzdobou, který vznikl na místě staršího kostela sv. Mikuláše. V těsné blízkosti svatyně se nachází zvonice z r. 1495, jejíž hlavní zvon patří s průměrem 1,6 m k největším v republice. Samotný prostor náměstí oživuje mariánský sloup, jediná sochařská památka historického jádra s českými patrony sv. Václavem, Vítem, Prokopem a Vojtěchem. Ze středověkého opevnění se zachovala jeho nejstarší část - malebná Pražská brána z let 1516-17. Také Vysoká brána (1518-24) zapadala do systému městských hradeb, dnes slouží 46 m vysoká věž jako rozhledna. V jihozápadní části města stojí gotický kostel sv. Jiljí s obrazem stejnojmenného světce, postavený v místech, kam kladou pověsti počátek osídlení rakovnického údolí. Z evropského hlediska ojedinělá dřevěná zvonice hřbitovního kostela Nejsvětější Trojice se datuje do konce 16. století.
 
 
KRÁLOVSKÉ MĚSTO RAKOVNÍK
 
 
Královské město Rakovník leží 56 km západně od Prahy. Původní trhová osada, připomínaná již r. 1257, náležela k panství křivoklátskému. Král Václav II. ji v roce 1286 povýšil na město, královským městem je učinil císař Rudolf II. listinou ze dne 27.7.1588. 
 
Současnost
 
Rakovník je správním, průmyslovým, obchodním a kulturním centrem okresu s řadou historických památek. Jedná se o Pražskou a Vysokou bránu, kostel sv. Bartoloměje, Husovo náměstí, Rabasovu galerii a Okresní muzeum a další. 
 
Statistické údaje
 
ZUJ: 541656
Počet obyvatel: 16 147 
Minimální nadmořská výška: 315 m n.m. 
Maximální nadmořská výška: 387 m n.m. 
Katastrální výměra: 1850 ha 
Hustota obyvatel na 1 km 2: 873 
 
 
Krátký pohled do historie
 
 
 
Podle pověsti vznikl Rakovník v okolí mlýna, ve kterém matka vařila dětem k jídlu v době hladomoru raky. V čase největší bídy chtěla sebe a své děti sprovodit ze světa tak, že navařila raky z potoka, kteří byli do té doby pokládáni za jedovaté. Po té, co objevili, že raci jsou naopak jedlí, rozrostlo se zdejší osídlení v osadu a posléze v město. Avšak jméno města a ani jeho založení pravděpodobně s raky nesouvisí. Slovo "rakovník" nejspíše znamenalo druh porostu v mokřinách při potoce. Z něho se pojmenování přeneslo nejprve na potok a tak teprve na město. 
 
  
 
Rakovník se nacházel v místě významné obchodní stezky, kudy proudilo do středu české kotliny luxusní zboží dovážené z Evropy. Tato stezka vedla přes Loket, Bochov, Cheb, Žlutice a napříč neméně známé trasy Louny – Plzeň. V jeho blízkosti se nachází gotický hrad Křivoklát, který byl oblíbeným sídlem českých králů. Písemně je Rakovník poprvé připomínán v roce 1252 jako sídlo krajského soudu. Kolem roku 1300 získalo město Rakovník základ současné podoby (dlouhé náměstí). Majestátem českého krále Jana Lucemburského byla městu potvrzena práva získána již ve 13. století (právo mílové, trhu). 
 
 
Rakovník, honosící se statutem komorního města, byl však i nadále závislý na postavení královského hradu Křivoklát. Avšak stále přibývala další udělená práva: právo pečeti červeným voskem, právo užívati znaku, právo soudit hrdelní zločiny a jiné. Největší pýchou občanů středověkého Rakovníka byly dvě výsady: právo opevnit se, udělené králem Jiřím z Poděbrad, a majestát císaře Rudolfa II. z roku 1588, jímž bylo město povýšeno mezi královská města. Tímto majestátem, který městská správa neopomněla dát v desky zemské, se stal Rakovník královským městem, které již nebylo závislé na postavení královského hradu Křivoklát. 
 
  
 
V tomto období (kolem roku 1588) nastal velký rozvoj města. Začaly se stavět kamenné hradby, v nichž zvláště vynikly nové brány (Vysoká a Pražská). Dařilo se chmelařství a výrobě piva, které získalo věhlas nejen v širokém okolí, ale dokonce až u samých hranic českého království. Roku 1575 byl založen nový hřbitov a postaven kostel Nejsvětější Trojice, kde se nacházela i zvonice. Pokračovalo se ve výstavbě městských domů. 
 
  
 
Éra rozvoje města byla ukončena vypuknutím třicetileté války. Na počátku této krvavé války byl střet stavovského vojska pod vedením Kristiána z Anhaltu s koaličními vojsky vedené Maxmiliánem Bavorským a generálem Buquoyem v blízkosti Rakovníka. Tento střet předcházel bitvě na Bílé hoře, kde bylo české stavovské vojsko zcela poraženo. Válka, zejména přechody různých vojsk, zanechala nesmazatelné stopy. Rakovník byl několikrát vypleněn a město se koncem 17. století téměř vylidnilo. Navíc ve druhé polovině 17. století město postihl mor a také velká ničivá povodeň. Město se velmi pomalu vzpamatovávalo z důsledků třicetileté války. V severní části Rakovníka vzniklo židovské ghetto, které se dočkalo synagogy až po skoro 100 letech. V roce 1726 byla vystavěna na hřbitově kaple sv. Rocha a na náměstí v roce 1749 byl umístěn morový sloup. 
   
Vzhledem k přeložení sídla Rakovnického kraje do Slaného, byl pokrok města opět zabrzděn. Plánovaný dopravní uzel, který měl vést i přes Rakovník ( z Prahy do Karlových Varů, Chebu) se bohužel Rakovníku vyhnul. 
   
Město měnilo svou tvář. Od roku 1865 se stalo okresním městem. Z náměstí byla odstraněna kašna, strouha uprostřed a zmizela stará škola před kostelem. K hlavním dominantám – radnici a kostelu – v nichž se soustředila třídní moc městského patriciátu, se připojily budovy městské spořitelny a občanské záložny jako symboly nových pánů města.  
 
V 19. století začaly být odstraňovány hradby, což podpořilo vývoj města. V roce 1833 vznikla v Rakovníku nejstarší reálná škola v Čechách. Dnes je toto gymnázium pojmenováno po spisovateli Zikmundu Winterovi, který zde započal mezi roky 1874 a 1884 svou učitelskou dráhu. Postupně vznikaly další školy, knihovny i finanční ústavy, muzeum (r. 1895) a rozvíjel se i průmysl. V roce 1875 vznikla Ottova mydlárna, byl uveden do chodu cukrovar a další nové závody. Pozornost také byla věnována těžbě černého uhlí a zpracování šamotu. V r. 1883 vznikl keramický závod. Vzhledem k úspěšnému rozvoji města prudce vzrostl počet obyvatel. Dodatečně vznikl železniční uzel, který Rakovník připojil na nedalekou Lužnou (trať Praha-Karlovy Vary). Dále okresní město mělo přímé spojení s Berounem, Blatném, Mladoticemi a Louny. Ve městě se začalo s rozsáhlou zástavbou. Ta byla podpořena vysoušením rybníků, které byly nahrazeny parkovou zelení a sady, a narovnáním potoku, o jehož osudu – posunutí koryta déle od centra – rozhodla i povodeň r. 1872.  
   
Rozvoj města pokračoval i ve 20. století, kdy se uskutečnily opravy památek, vznikala předměstí, rozrůstala se Ottova mydlárna a založily se nové závody. Pokračoval příliv obyvatelstva. Byl kladen důraz na český jazyk, který byl vyučován i na rakovnické reálce. Město se podílelo na boji celého národa za všeobecné volební právo, za národní svobodu a s radostí přivítalo vznik samostatné Československé republiky. 
 
Dvě desetiletí československého státu znamenaly pro Rakovník další vlnu vzestupu. Jméno Rakovníka, vedle šamotové továrny, šířily po celé vlasti výrobky Ottovy továrny, velocipédy Stadion, stroje slévárny J. Vltavského a J. Linharta, další drobnější závody a značné množství živností. 
 
  
 
Jedním z dalších těžkých období pro Rakovník byly dny mnichovské krize. Po mnichovské dohodě se město stalo příhraničním městem. Za 2. světové války byli i odtud deportování Židé. S nezapomenutelnými květnovými dny osvobození v r. 1945 přišla i naděje na lepší časy v dalších etapách vývoje Rakovníka. Pokračovala výstavba různých zařízení (letní kino, sportovní hala, bazén) a rozšiřování obytné zástavby (především pomocí panelových sídlišť, např. Bendova). 
 
  
 
V únoru roku 1948 nastalo násilné potlačení politických stran a přechod od demokracie k totalitě pod vedením KSČ. Nastalo období lží a klamů, počátek útlaku obyvatelstva. Lidé byli nuceni přijmout komunistické ideje a názory bez jakýchkoliv výhrad. Ten, kdo odolal silnému nátlaku a odmítl se tomuto režimu přizpůsobit, byl často obětí justičního omylu. Nespokojenost lidu postupně narůstala až vyústila v sametovou revoluci, která vedla k pádu komunistického režimu dne 17. listopadu 1989. Tato dlouho očekávaná změna přinesla celkové oživení a v Rakovníku (stejně tak, jako ve všech městech) se začala slibně vyvíjet ekonomika. 
 
V současnosti je Rakovník největším městem regionu (k 1. 1. 2009 má 16 147 obyvatel) s poměrně řídce osídleným okolím a je jeho kulturním, společenským i sportovním centrem 
 
  
 
 
Památky
 
Nejen pěnivý mok, ale i mnoho rakovnických památek jsou ve své podstatě unikátní.
 
Gotické brány 
 
Chloubou a nezaměnitelným symbolem Rakovníka jsou dvě gotické brány středověkého opevnění města. Z ochozu té první, které se právem říká Vysoká, neboť se tyčí do výšky přes čtyřicet metrů, můžete zhlédnout všechny půvaby tohoto města. Druhou bránou – Pražskou, přezdívanou pro její rozličný tvar „Selka“, se vchází do nejpůsobivější části historického Rakovníka.
 
Kostel sv. Bartoloměje 
 
Kamenná dlážděná cesta vede kolem gotického kostela sv. Bartoloměje, starodávné zvonice se znaky městských cechů, barokního paláce, ve kterém při svých cestách odpočívali cisterciáci z Plas (dnešní muzeum T. G. M.) a kolem nejstarší reálky v Čechách (dnes Gymnázium Zikmunda Wintra) až na Husovo náměstí.
 
Husovo náměstí 
 
Na tomto druhém nejdelším náměstí v ČR si nelze nepovšimnout mariánského sloupu, budovy historické radnice, barokních měšťanských domů a secesní budovy pošty. Nedaleko náměstí lze zavítat i do původní židovské čtvrti, kde můžete navštívit synagogu, dnes Rabasovu galerii, nebo například i Samsonův dům, jehož průčelí zdobí sgrafita.
 

 

 zdroj:  www.mesto-rakovnik.cz

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode