Papež František ve Svaté zemi - 1. den

24.05.2014 22:01

Papež František ve Svaté zemi - 1. den

Převzato z: radiovaticana.cz

Ammán. 1. Setkání s králem Abdallahem II., promluva k diplomatickému sboru.
2. Bohoslužba v hlavním městě Ammánu
3. Setkání s uprchlíky a hendikepovanou mládeží v Betánii

Papež František zahájil svou druhou mezinárodní apoštolskou cestu, která jej přivádí do Svaté země. Jak je zvykem, odcestoval z Říma na palubě letadla italské společnosti Alitalia (A 321), které odstartovalo z mezinárodního letiště Fiumicino v 8 hodin 25 min. Let do jordánského Ammánu trvá zhruba tři a půl hodiny. S papežem cestovalo asi sedmdesát novinářů a dvacet členů papežského doprovodu, mezi kterými jsou kardinálové Parolin, Sandri a Koch, resp. státní sekretář Svatého stolce, prefekt Kongregace pro východní církve a předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů. Vůbec poprvé v historii zahrnuje papežská delegace také dva představitele jiných náboženství – buenosaireského rabína Abrahama Skorku a argentinského představitele islámu Omara Ahmeda Abuda. Svatý otec během cesty osobně pozdravil každého z přítomných novinářů a vyměnil si s nimi pár postřehů a myšlenek k nadcházející cestě.

Také pro vás to bude velmi namáhavá cesta. Musíte se dívat, psát a myslet, tedy hodně věcí najednou. Děkuji vám za to a ze srdce se za vás modlím. Ačkoli někdo z vás tu mluvil o vyčerpávající cestě, navzdory tomu mám v úmyslu udělat při zpátečním letu tiskovou konferenci, jako minule. ”

Vatikánský tiskový mluvčí tuto možnost přímého rozhovoru s papežem v závěru třídenního intenzivního programu označil za “malý zázrak”. Než se papež vydal do uličky mezi mediální zaměstnance, zavtipkoval v návaznosti na první oficiální let z Ria: “Opět jdu jako beránek mezi vlky, ale tentokrát už vím, že nekoušou, a proto jsem klidný.”

K mezinárodním papežským cestám tradičně patří výměna pozdravů s prezidentem Italské republiky a pozdravy hlavám států, nad jejichž územím Svatý otec cestuje. V telegramu Giorgiu Napolitanovi papež připomíná, že cílem jeho cesty je připomenout „historickou cestu ctihodného Pavla VI. před 50 lety“, „modlit se za spravedlnost a mír“ a dát nový impuls ekumenickému a mezináboženskému dialogu. Další pozdravy směřovaly do rukou řeckého prezidenta, Karola Papouliase, a kyperského prezidenta Nicose Anastasiadese. V posledním z telegramů, adresovaném izraelskému prezidentovi Šimonu Perésovi, píše papež o očekávání spojeném s blížícím se osobním setkáním.

Vypravme se však společně do jordánského hlavního města. Atmosféru těsně předcházející papežovu příletu popisuje náš korespondent, Fabio Colagrande:

U krajnic betonových viaduktů ammánského předměstí jsou na bilboardech vylepeny fotografie obou protagonistů dnešního dne: papeže Františka tisknoucího ruku králi Abdullahovi II. Hášimovské království hrdě připomíná, že Jeho Veličenstvo se setkalo se současným papežem už dvakrát a že dnešním dnem se Jordánsko stává první zemí, které v posledních padesáti letech navštívili čtyři různí papežové.“

Ad 1. Návštěvy svých předchůdců zmínil také František v úvodu své první promluvy v ammánském královském paláci, kam odjel přímo z mezinárodního letiště „Queen Alia“, kde se tentokrát nekonala oficiální ceremonie. Papeže přivítal u schůdků letadla reprezentant krále Abdalláha II., kníže Ghazí bin Muhammed, dále latinský patriarcha Jeruzalém, Fouad Twal, do jehož jurisdikce patří celé území Svaté země včetně Jordánska, a františkánský kustód Svaté země Pierbattista Pizzaballa. Na přivítanou v Jordánsku převzal František z rukou dvou dětí černý kosatec, který je symbolem Hášimovského království.

V královském paláci se papež nejprve osobně přivítal s královskou rodinou: králem Abdalláhem II., jeho ženou královnou Raniou a jejich čtyřmi dětmi. Darem jim předal reliéf italské sochařky Damiely Longo, zachycující historické setkání papeže Pavla VI. s patriarchou Athenagorou. Poté se všichni odebrali do reprezentačního sálu paláce, kde je očekávalo na tři sta státních představitelů a členů diplomatického sboru:

Jordánský král ve svém arabsky a anglicky pronášeném projevu svou zemi představil jako místo, kde „muslimové a křesťané budují a sdílejí svou budoucnost, na společném základě vzájemné úcty, míru a úcty k Bohu. Abdalláh II. poukázal na rozsáhlé globální změny, které přináší moderní éra, a na strašlivou cenu sektářských a mezináboženských konfliktů. „Kde však ideologie šíří neznalost a nedůvěru, náš společný hlas může přinášet porozumění a dobrou vůli“, upozornil král a ocenil vůdčí papežovu roli v tomto úsilí. „Muslimové si váží vašeho poselství úcty a přátelství. Kromě toho, že jste nástupcem svatého Petra, jste se stal svědomím celého světa“, zdůraznil hášimovský panovník. V závěru své řeči připomněl dlouhé dědictví arabských křesťanských komunit, které jsou „integrální součástí Blízského východu“ a přislíbil pomoc své země při řešení syrské krize i dlouholetého palestinsko-izraelského konfliktu.
Papež František svůj pozdrav pronášel v italštině:

Tato země poskytuje velkodušnou pohostinnost velkému množství palestinských a iráckých uprchlíků, ale i uprchlíkům z jiných krizových oblastí, zejména ze sousední Sýrie, drásané konfliktem, který trvá již příliš dlouho. Tato pohostinnost si, Veličenstvo, zasluhuje úctu a podporu mezinárodního společenství.“

- zmínil papež František hned v prvních odstavcích projevu v královském paláci palčivý problém současnosti. Uprchlíci navýšili v posledních letech počet jordánských obyvatel o celou pětinu. Papež ocenil mírové úsilí představitelů tohoto království a zdůraznil nezbytnost dalšího nasazení pro řešení syrské krize i „spravedlivého řešení izraelsko-palestinského konfliktu“. Podobně papež pozitivně ohodnotil roli jordánského krále „při prosazování adekvátnějšího porozumění ctností hlásaných islámem a poklidného soužití věřících různých náboženských vyznání“. Pak se obrátil k místním křesťanům, kterých je – nepočítaje uprchlíky - zhruba 107 tisíc.

Nyní bych rád vroucně pozdravil křesťanské komunity, o které toto království pečuje. Jsou přítomny v této zemi již od apoštolských dob a jsou přínosem k obecnému blahu společnosti, do které jsou plně začleněny. Přestože jsou dnes početně menšinové, mohou vyvíjet kvalifikovanou a ceněnou činnost na výchovném a zdravotnickém poli prostřednictvím škol a nemocnic a klidně vyznávat svoji víru v úctě k náboženské svobodě, jež je základním lidským právem a na kterou, jak hluboce doufám, bude brán zřetel všude na Blízkém východě a na celém světě“.

Petrův nástupce nakonec vyslovil, jaká očekávání vkládá do své cesty:

Kéž by tato návštěva přispěla k růstu a prosazování dobrých a srdečných vztahů mezi křesťany a muslimy. A kéž nás Pán Bůh chrání od onoho strachu ze změny, o kterém jste se, Vaše Veličenstvo, zmínil“.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy je ZDE

Ad 2. Papežská kolona se poté přemístila na ammánský Mezinárodní stadión, kde právě před pěti lety slavil mši svatou Františkův předchůdce, Benedikt XVI. (10.5.2009) Svatý otec přestoupil do otevřeného vozu, aby mohl pozdravit tisíce přítomných věřících, a to nejenom křesťanů a nejenom Jordánců. Nad pestrobarevným zástupem vlály kupříkladu také libanonské či filipínské prapory a nechyběli četní křesťanští uprchlíci ze Sýrie, Palestiny a Iráku. Tribuny stadionu mohou hostit až 25 tisíc návštěvníků, další tisíce lidí sledovaly přímý přenos bohoslužby na velkoplošných obrazovkách umístěných v okolí. Na ploše stadionu převládala bílá: papeže tu očekávalo více než čtrnáct set dětí, které poprvé přistupovaly ke svatému přijímání. Pořádkovou službu vzorně zajišťovali skauti a také desítky mladých dobrovolníků, díky kterým probíhala arabsky a italsky slavená liturgie ve vší důstojnosti.

Papež František se ve své homilii zamýšlel nad evangeliem šesté velikonoční neděle (Jan 14,15-21), které, jak řekl, vybízí k rozjímání o tom, co Duch svatý koná v Kristu a v nás. Toto působení papež shrnul do tří sloves: Duch připravuje, pomazává a posílá.

Ve chvíli křtu spočinul na Ježíšovi, aby Jej připravil na Jeho poslání spásy; poslání charakterizované pokorným a mírným stylem Služebníka připraveného sdílet se a cele se darovat. Duch svatý je však přítomen už od počátku dějin spásy a působil v Ježíši ve chvíli Jeho početí v panenském lůně Marie z Nazaretu uskutečněním zázračné události Vtělení. Potom Duch svatý působil v Simeonovi a Anně v den uvedení Ježíše do chrámu (srov. Lk 2,22). Oba očekávali Mesiáše inspirováni Duchem svatým. Simeon a Anna při pohledu na Dítě tuší, že je Tím, kterého očekává veškerý lid. V prorockém postoji dvou starců je vyjádřena radost ze setkání s Vykupitelem a v jistém smyslu se uskutečňuje příprava na setkání Mesiáše s lidem.“

„Různé zásahy Ducha svatého jsou součástí harmonického působení jediného plánu božské lásky. Posláním Ducha svatého je rodit harmonii a působit pokoj v různých kontextech a mezi různými subjekty“, pokračoval papež. Rozmanitost lidí a smýšlení nesmí vyvolávat odmítání a zábrany, protože různost je vždycky obohacením, zdůraznil.

Za druhé, Duch svatý pomazává. Vnitřně pomazal Ježíše a pomazal také učedníky, aby měli stejné smýšlení jako Ježíš a mohli do svého života přijmout postoje usnadňující pokoj a společenství. Pomazáním Ducha je naše lidství poznamenáno svatostí Ježíše Krista a uschopňuje nás milovat bratry toutéž láskou, jakou Bůh miluje nás. Proto je nezbytné činit gesta pokory, bratrství, odpuštění a smíření. Tato gesta jsou předzvěstí a podmínkou pravého, pevného a trvalého pokoje.“

Prosme Otce, aby nás pomazal, abychom se stali plně Jeho dětmi, cítili se všichni bratry, vzdalovali od sebe zášť a rozdělení a mohli se bratrsky milovat, vyzýval Svatý otec.

A nakonec Duch svatý posílá. Ježíš je Poslaný, pln Otcova Ducha. Pomazáni tímtéž Duchem jsme také my posláni jako nositelé a svědkové pokoje. Jak jen svět potřebuje, abychom se stali posly míru, svědky míru! A proto nás také svět žádá, abychom přinášeli pokoj a svědčili o něm.“

Pokoj však není možné koupit, podotkl Petrův nástupce. Pokoj je dar, který je třeba trpělivě hledat a takřka „řemeslně“ tvořit pomocí malých i velkých gest, která prostupují náš každodenní život.

Cesta pokoje se upevňuje, uznáváme-li, že všichni máme stejnou krev a jsme součástí lidského rodu a nezapomínáme-li, že máme jediného Otce v nebi a že jsme všichni Jeho dětmi, učiněnými k Jeho obrazu a podobě.“

Závěrečná slova papežovy homilie na sportovním stadionu jordánského hlavního města patřila přítomným křesťanským uprchlíkům: „doneste svým rodinám a komunitám mé pozdravení a moji blízkost“, naléhal Svatý otec před poslední prosbou o trojí působení Ducha, který připravuje, pomazává a posílá.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

Ad 3. Jordánsko je zemí, která poskytuje útočiště největšímu počtu uprchlíků vzhledem k počtu místního obyvatelstva, tedy dvou milionům vůči šesti a půl milionům, kteří obývají rozlohu o 10 tisíc kilometrů čtverečných větší než je Česká republika. Také proto se papež František chtěl setkat se zástupci této sociální vrstvy. Toto podvečerní setkání se konalo v Betánii v Zajordání, tedy v místech, kde se Ježíš nechal pokřtít od Jana Křtitele. Kromě delegací uprchlických komunit z Palestiny, Iráku a Sýrie se jej účastnila také hendikepovaná mládež.
Papež se tam vydal automobilem hned po skončení mše svaté v Ammánu, odkud je Betánie vzdálena asi 50 kilometrů. Místo se nachází 350 metrů pod úrovní Středozemního moře a je známé také jako Wadi Al-Kharrar, tedy melodické údolí, jehož název odkazuje na šum vod Jordánu, který se jen několik kilometrů odtud vlévá do Mrtvého moře. Jde o rozlehlé území archeologických vykopávek. Papeže zde opět přivítal Jordánský král Abdallah II., který osobně řídil speciální vyhlídkové vozidlo, jímž Františka provezl po jednotlivých zastaveních zdejších historických památek.

Samotné setkání se konalo v kostele latinského ritu, jehož základní kámen zde požehnal roku 2009 Benedikt XVI., a účastnilo se jej přibližně 600 lidí. Papeže Františka pozdravil latinský patriarcha Twal a dva uprchlíci promluvili o svých životních zkušenostech.
Svatý otec poděkoval představitelům i lidu Jordánska za velkodušnou pohostinnost poskytovanou uprchlíkům z Blízkého východu a dodal:

Myslím především na milovanou Sýrii, drásanou bratrovražedným bojem, který trvá již tři roky, vyžádal si nesčetné oběti a donutil miliony lidí, aby se stali uprchlíky a exulanty v jiných zemích. Všichni chceme mír! Kořenem zla je nenávist, chamtivost. Kdo je v pozadí? Ten kdo dává znepřáteleným stranám zbraně, aby spolu válčily. Přemýšlejme a v srdci také prosme za tyto ubohé zločince, aby se obrátili.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy je ZDE

První den pouti do Svaté země končil přibližně v 21 hodin tamějšího času, kdy se papež František vrátil na nunciaturu do Ammánu, kde zůstal na noc.

Další články z podrubriky Cesty

(RaVat)

Kontakt

P. Vojtěch Novák

fara.rakovnik@email.cz

Žižkovo nám. 189
Rakovník 269 01

+420 737 211 101
+420 313 512 274

č.ú.: 540034359/0800 - ČS

Vyhledávání

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode