Zveřejněno papežské poselství k postní době

Zveřejněno papežské poselství k postní době

Převzato z: radiovaticana.cz

Vatikán. Skutkům milosrdenství v rámci probíhajícího Svatého roku věnoval papež František své poselství k postní době. Svatý otec hned v úvodu připomíná, že letošní příprava na velikonoce má být v silném slova smyslu zaměřena na Boží milosrdenství. Církev se v tom má inspirovat Marií, která v Magnifikat zpívá o milosrdenství, v němž ji Bůh vyvolil. Papež poukazuje také na to, že slovo milosrdenství je etymologicky příbuzné s výrazy pro mateřské lůno (rahamim) a velkorysou, slitovnou dobrotu (chesed).

Tajemství Božího milosrdenství se ukazuje v dějinách smlouvy mezi Bohem a Izraelem. I v dramatických okamžicích, kdy vyvolený národ smlouvu porušuje, Bůh ukazuje své slitování a vždy znovu ji potvrzuje ve spravedlnosti a pravdě. Jde o skutečné drama lásky, v němž Bůh hraje roli zrazeného. Toto drama vrcholí v Synu, který se stal člověkem a v němž Bůh zjevil bezmeznost svého milosrdenství. „Boží Syn je ženichem, který činí vše pro to, aby získal lásku své nevěsty, k níž jej pojí bezpodmínečná láska,” píše papež František. Právě toto je jádrem apoštolského kerygmatu, v němž se potvrzuje zcela zásadní postavení Božího milosrdenství.

„Boží milosrdenství proměňuje lidské srdce, dává mu zakusit věrnou lásku a tím je uschopňuje k milosrdenství.” V tom je proměňující síla Božího milosrdenství, jež v člověku probouzí lásku k bližnímu a vede jej ke konkrétním gestům, které tradice církve nazývá skutky milosrdenství. Papež František připomíná své přání, vyjádřené už v bule Misericordiae Vultus vyhlašující Svatý rok milosrdenství, aby se křesťané během tohoto Jubilea vrátili k reflexi nad těmito tělesnými i duchovními skutky milosrdenství, které budou také kritériem, podle něhož budeme souzeni.

Svatý otec v poselství k postní době opakuje také pobídku k probuzení svědomí, které často uvyklo pohledu na bídu. „Neslýchané a pohoršlivé tajemství utrpení Nevinného Beránka, které pokračuje v dějinách, je hořícím keřem nezištné lásky, před nímž nezbývá než spolu s Mojžíšem zout sandály (srov. Ex 3,5), a to tím spíše, když oním ubožákem je bratr či sestra v Kristu, kteří trpí pro svou víru,” dodává papež František.

Před touto láskou silnou jako smrt (srov. Pís 8,6) se však ukazuje, že zdaleka největším ubožákem je ten, kdo se sám za takového nepovažuje, kdo otročí hříchu, neužívá své prostředky ke službě Bohu a bližním, ale k tomu, aby sám v sobě utišil hluboké vědomí své nedostatečnosti. Čím větší je moc a bohatství, které má k dispozici, tím větší se může stát tato lživá zaslepenost. „Může dojít tak daleko, že nechce vidět chudého Lazara, žebrajícího u dveří jeho domu (srov. Lk 16,20-21), který je obrazem Krista, jenž v chudých žadoní o naše obrácení. V Lazarovi se nám nabízí možnost obrácení. Nabízí nám ji Bůh a my ji možná nevidíme” – zdůrazňuje František. V této zaslepenosti se ozývá ďábelské pokušení „budete jako Bůh, které je kořenem každého hříchu“ a „může nabýt také sociální a politické formy, jak to ukázaly totality 20. století a jak to dnes ukazují ideologie uniformního myšlení (pensée unique) a technověda, které se snaží činit Boha zbytečným a snižovat člověka na použitelný materiál.“ Totéž se projevuje také v modelech falešného pokroku založených na modloslužbě peněz, které František nazývá – stejně jako Jan Pavel II. - „strukturami hříchu”, vedoucími k naprosté lhostejnosti jednotlivců a společností vůči osudům chudých lidí.

„Postní doba tohoto Jubilejního roku – píše papež – je tedy příhodným časem k tomu, abychom konečně vyšli ze své existenciální odcizenosti skrze naslouchání Božímu slovu a skutky milosrdenství. Jestliže se prostřednictvím tělesných skutků dotýkáme Kristova těla v bratřích a sestrách, kteří potřebují být nasyceni, oděni, ubytováni a navštěvováni, v duchovních skutcích – jako je rada, učení, odpuštění, napomenutí a modlitba – se dotýkáme bezprostředněji skutečnosti, že jsme hříšníci. Tyto tělesné a duchovní skutky se proto nikdy nemají oddělovat,” zdůrazňuje Svatý otec.

Právě, když se hříšník v ubožáku dotýká ukřižovaného Ježíšova těla, může dostat darem vědomí své vlastní ubohosti. Pyšní, mocní a bohatí tak dostávají možnost povšimnout si toho, že i oni jsou nezaslouženě milováni Ukřižovaným Kristem, který zemřel a vstal z mrtvých také pro ně. Jedině v této lásce je odpověď na nekonečnou žízeň po štěstí a lásce, kterou člověk často marně hledá v bůžcích vědění, moci či vlastnictví. Zůstává nicméně nebezpečí – varuje papež František – že pyšní, bohatí a mocní v důsledku stále neprodyšnější uzavřenosti před Kristem, jenž v chudém klepe na bránu jejich srdce, odsoudí sami sebe do oné propasti věčné samoty, kterou je peklo - píše František.

Petrův nástupce v závěru vybízí všechny, aby se v tomto činném naslouchání připravili na oslavu definitivního vítězství nad hříchem a nad smrtí, na vítězství Ženicha, který již vstal z mrtvých a který touží očistit svoji Snoubenku, očekávající Jeho příchod.

PLNÉ ZNĚNÍ papežova poselství je zde na stránkách ČBK

(job)