Převzato z: www.vira.cz
Zahajujeme Svatý týden, vstupujeme do tajemství naší záchrany. Květná neděle připomíná Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma. Lidé v nadšení Ježíše vítají. Čekají krále, ale jejich představa se liší a události budou zcela jinak (pašije). Žehnání ratolestí v úvodu mše připomene nejen oslavu Krista jako Pána a krále, ale i plody našeho postního úsilí, které klademe před Boha.
KOMENTÁŘE k nedělním biblickým textům:
- https://pastorace.cz/kazani
- Téma týdne - kratičké zamyšlení na každý týden na základě citátu z nedělních liturgických textů: https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/
PŘÍMLUVY:
Přímluvy pro každou nedělní mši koncipované na základě aktuálního dění v církvi, ve světě i v naší zemi
- https://ps.apha.cz/nedelni-primluvy/
LITURGICKÝ KALENDÁŘ:
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099 naleznete zde: https://pastorace.cz/kalendar/
Místo vstupní antifony se většinou koná úvodní obřad s žehnáním ratolestí.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého …
Iz 50 patří k textům tzv. Deuteroizaiáše, text je obrovským zaslíbením Boží pomoci utištěnému národu. Vznikl snad kolem roku 550 př. n. l. Podivuhodně zní slova o Hospodi-nově služebníkovi, který je pevný. On vysvobodí Izraele poslušností Bohu.
Iz 50,4-7
Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.
Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – „Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!“ Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti. Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc! Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – „Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva. – boj se ho, celé Izraelovo plémě!“
Asi není výstižnější místo Nového zákona, které mluví o významu a dopadu Ježíšovy smrti. Bůh přijal neskutečné omezení, kterým je hmota – člověk. Nebyl potrestán, přijal to jako způsob, jak oslavit Otce! Je „ponížen“ nejen hmotou, ale i potupou smrti. Skrze poslušnost Otci se vše mění a on je nositelem života a úcty.
Flp 2,6-11
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.
Znovu a znovu žasneme nad hrůzou potupy a zabití. Ale dnešní úryvek vede čtenáře k jinému závěru: setník pod křížem je první člověk Markova evangelia, který nikoli jako posedlý, ale sám – proto, co zažil – vyznává: „Tento člověk byl opravdu syn Boží!“
Mk 15,1-39 (zkrácené)
Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat: „Buď zdráv, židovský králi!“ Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem – otce Alexandrova a Rufova – přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo, kterému se říkalo Golgota, což znamená v překladu Lebka. Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho provinění hlásal nápis: „Židovský král.“ Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici, druhého po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a říkali: „Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět! Zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i velekněží a učitelé Zákona a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“, to je v překladu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: „Hleďte, volá Eliáše!“ Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: „Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout!“ Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: „Tento člověk byl opravdu syn Boží!“
Přijmi, Bože, naši účast na oběti tvého Syna; sami si nemůžeme zasloužit tvé slitování, ale spoléháme na to, že nás s tebou smířil svou krví. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Oslavme Krista jako skutečného Pána položením svého úsilí (symbolizují je ratolesti) pod jeho nohy, či jako vítěze nad smrtí, když čteme pašije. On je skutečně Boží Syn!
Iz 42,1-7
Jan 12,1-11
Komentář: Jan 12,1-11
Jak se dívám na nezištné, nevypočítavé skutky druhých? Nepřepočítávám vše na peníze, na možnou užitečnost, nehledám u druhých jen postranní úmysly?
Iz 49,1-6
Jan 13,21-33.36-38
Komentář: Jan 13,21-33.36-38
Jidáš Krista zrazuje, učedníci jej opouští, Petr bude zapírat, ty … – i tvoje hříchy přivádí Krista na kříž. Odevzdej je Pánu a vydej se s Kristem na bolestnou cestu k neděli Vzkříšení …
Iz 50,4-9a
Mt 26,14-25
Komentář: Mt 26,14-25
Pro Krista muselo být těžké žít s druhým, který proti němu kuje pikle, který ho zradí. Přesto Ježíš odhodlaně kráčí dál, protože jeho „čas je blízko“. „Milujte své nepřátele,“ říká. Dokážu to?
Ex 12,1-8.11-14; 1 Kor 11,23-26
Jan 13,1-15
Komentář: 1 Kor 11,23-26
Ježíš, který se za nás vydává. Svou krví potvrzuje novou smlouvu. Prožij to dnes ve své modlitbě i při slavení eucharistie.
Iz 52,13 – 53,12; Žid 4,14-16; 5,7-9
Jan 18,1 – 19,42
Komentář: Žid 4,14-16; 5,7-9
Poklekni před utrpením Božího Služebníka, přiznej svou vinu, přijmi osvobození, přijmi ospravedlnění skrze jeho smrt.
Gn 1,1 – 2,2; Gn 22,1-18; Ex 14,15 – 15,1; Iz 54,5-14; Iz 55,1-11; Bar 3,9-15.32 – 4,4; Ez 36,16-17a.18-28; Epištola Řím 6,3-11
Mk 16,1-7
Komentář: Epištola Řím 6,3-11
Prožij dnes znovu svoji záchranu, svoje ponoření do smrti spolu s Kristem, prožij to, že patříš Bohu, že už nemusíš otročit hříchu, že žiješ pro Boha, spojen s Kristem Ježíšem.
Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- https://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/
P. Vojtěch Novák
Žižkovo nám. 189
+420 737 211 101
+420 313 512 274
č.ú.: 540034359/0800 - ČS