17.4.2016 - 4. neděle velikonoční – cyklus C

17.4.2016 - 4. neděle velikonoční – cyklus C

Převzato z: www.vira.cz

Dnešní neděle je také nazývána nedělí dobrého pastýře, protože se čte z Janova evangelia úryvek o dobrém pastýři. Slovo o pastýři překvapivě zazní i ve druhém čtení. Tato neděle je spojována s modlitbou za nové kněze. Ale to není jediné téma. Liturgie nás opět vede k rozjímání nad úkolem hlásat evangelium, ale zaměřuje pohled na pohany (první čtení, žalm). Zároveň uvidíme Pána nejen v roli pastýře pozemských poutníků, ale i v roli Krále vykoupených.

 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Země je plná Hospodinovy milosti; jeho slovem vznikla nebesa. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn, Dobrý Pastýř tvého lidu, předešel nás do tvé slávy; posiluj jeho slabé stádce, aby došlo za svým vítězným Pastýřem do nebeské radosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Vyprávění Skutků pokračuje od vzniku církve a prvních kroků k šíření evangelia za hranice Izraele. Svatý Pavel a apoštol Barnabáš se na první apoštolské cestě (od jižního pobřeží zhruba do středu dnešního Turecka) vyrovnávají s nepřijetím zvěsti evangelia mezi Židy. Otázka hlásání pohanům byla pro Pavla zásadní. Dnes čteme o události, která mu pomůže obrátit k nim pozornost.

Sk 13,14.43-52

Pavel a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii. Tam šli v sobotu do synagogy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti. Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči. Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: „Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: ‘Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.’“ Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině. Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.

ŽALM 100

Žalm reflektuje skutečnost hlásání radostné zvěsti pohanům. Je to výzva k jásotu nad Božím dílem nejen pro Izrael, ale pro všechny národy.

Odpověď: Aleluja.

Plesejte Hospodinu, všechny země, – služte Hospodinu s radostí, – vstupte před něho s jásotem! Uznejte, že Hospodin je Bůh: – on nás učinil, a my mu náležíme, – jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. Neboť Hospodin je dobrý, – jeho milosrdenství je věčné, – po všechna pokolení trvá jeho věrnost.

2. ČTENÍ

Vyprávění Apokalypsy nejdříve představilo nebe (4. kapitola), následně se objeví vítězný Beránek, jenž spustil řetězec posledních událostí, které vedou k vítězství věrných a pádu mocností Zla. V šesté kapitole vyjedou mocní jezdci, kteří mají za úkol začít proces se Zlem. Ale to je přerušeno andělem, který nejprve volá věrné k Bohu. Tak se ocitáme v našem textu, kde jsou tito věrní přijímáni v nebi.

Zj 7,9.14b-17

Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou. A jeden ze starců mi řekl: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.

EVANGELIUM

Janovo evangelium v desáté kapitole mluví velmi jasně o vztahu Krista a jeho církve. Každé slovo našeho úryvku je klíčovým pro jednoznačné pochopení vztahu Krista a nás.

Jan 10,27-30

Ježíš řekl: „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Dobrý Pastýř, který dal svůj život za své ovce a byl ochoten umřít za své stádce, vstal z mrtvých. Aleluja.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Dobrý Pastýři, pečuj s láskou o svůj lid, vykoupený tvou drahocennou krví, a nepřestávej mu dávat pokrm věčného života. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ

Je radostí slyšet, že Bohu na nás záleží. Dnešní evangelium jde však mnohem dál. Vztah člověka a Boha je postaven na „slyšení“, tedy každý, kdo zaslechne Boží volání a reaguje, zakusí nesmírný dar, jakým je život věčný. Ale nepřehlédněme popis vztahu Otce a Syna. Otec svěřuje „ovce“ Synu. Je to dar Otce Synu! Syn ovce zachraňuje a přivádí k Otci. Jsme tedy hříčkou Otce a Syna? Jestliže je vše postaveno na „slyšení“ resp. neslyšení, pak nejde o hříčku, ale výzvu k hlubokému vztahu. Pastýř není diktátor! Na skutečný vztah Bůh reaguje svým absolutním nasazením se pro člověka, jak říká druhé čtení. Stačí Bohu odpovědět a nechat se jím vést.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 18.4.

Sk 11,1-18

Apoštolové a bratři v Judsku se dověděli, že i pohané přijali Boží slovo. Když pak Petr přišel do Jeruzaléma, věřící obrácení ze židovství mu dělali výčitky a říkali: „Vešel jsi k lidem neobřezaným a jedl jsi s nimi!“ Petr jim tedy začal po pořádku vykládat: „Byl jsem v městě Joppe a modlil jsem se. Tu jsem ve vytržení spatřil vidění: něco se snášelo z nebe. Podobalo se to velkému prostěradlu, které je spouštěno za čtyři cípy, a přišlo to až ke mně. Když jsem se na to důkladně podíval, spatřil jsem pozemské čtvernožce, zvěř, plazy a nebeské ptáky. Uslyšel jsem také, jak mi nějaký hlas říká: `Vhůru, Petře, zabíjej a jez!' Já jsem odpověděl: `Ani za nic, Pane! Ještě nikdy jsem nevzal do úst nic poskvrněného nebo nečistého!' Ale ten hlas z nebe promluvil podruhé: `Co Bůh prohlásil za čisté, o tom neříkej, že je to poskvrněné!' To se stalo třikrát. Pak hned to všechno bylo zase vyzdviženo do nebe. A v tom okamžiku se zastavili tři muži u domu, kde jsme bydleli; byli ke mně posláni z Césareje. Duch mi řekl, abych bez váhání šel s nimi. Vydalo se se mnou na cestu i těchto šest bratří. Když jsme vstoupili do domu toho muže, (který poslal ony tři posly,) vypravoval nám, jak spatřil ve svém domě stát anděla a že mu nařídil: `Pošli do Joppe a povolej si Šimona, kterému říkají Petr. Ten tě poučí, jak dosáhneš spásy ty i celý tvůj dům.' Když jsem začal mluvit, sestoupil na ně Duch svatý jako na začátku na nás. Tu jsem si vzpomněl na slova Páně: `Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.' Jestliže tedy Bůh dal stejný dar jim jako nám, když jsme přijali víru v Pána Ježíše Krista, jak bych se mohl já odvážit klást Bohu překážky?“ Když to vyslechli, uklidnili se. Velebili Boha a říkali: „Tedy i pohanům dal Bůh, aby se obrátili, a tak došli života.“

Jan 10,1-10

Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci. Ježíš proto řekl znovu: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti.“

Komentář: Sk 11,1-18
Překonat hranice se podařilo. Petrův sen byl určující pro další šíření křesťanství, tedy i pro nás. Budu myslet na současného Petrova nástupce a vyprošovat mu odvahu k odvážným krokům.

ÚTERÝ 19.4.

Sk 11,19-26

Ti, kdo se rozprchli při pronásledování, které vzniklo kvůli Štěpánovi, přišli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie. Boží slovo však zvěstovali jenom židům. Ale ti z nich, kteří pocházeli z Kypru a z Kyrény, přišli do Antiochie a hlásali tam radostnou zvěst o Pánu Ježíši také pohanům. Bůh jim zvlášť pomáhal, takže velký počet lidí přijal víru a obrátil se k Pánu. Když se zpráva o tom dostala k sluchu církevní obce v Jeruzalémě, poslali do Antiochie Barnabáše. Přišel tam a viděl, jak Boží milost působí; zaradoval se proto a povzbuzoval všechny, aby celým srdcem zůstali Pánu věrni. Byl to výborný muž, plný Ducha svatého a víry. Tak byl získán pro Pána velký počet lidí. Pak odcestoval do Tarsu, aby vyhledal Šavla. Když ho našel, vzal ho s sebou do Antiochie. V (této) církevní obci spolu pobyli celý rok a vyučili velké množství lidí, takže se v Antiochii ponejprv začalo učedníkům říkat „křesťané“.

Jan 10,22-30

V Jeruzalémě se konala slavnost posvěcení chrámu. Bylo to v zimě. Ježíš chodil v chrámě v Šalomounově podloubí. Židé se kolem něho shlukli a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v napětí? Jsi-li ty Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“ Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které konám ve jménu svého Otce, vydávají o mně svědectví. Ale vy nevěříte, protože nepatříte k mým ovcím. Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme.“

Komentář: Sk 11,19-26
K tomu, aby Barnabáš přivedl Pavla do Antiochie, bylo třeba jeho osobní odvahy. Společenství se tak otevřelo. Jak byli asi přijati? Christianoi, křesťané, tedy „kristovci“ – zaznělo poprvé v Antiochii. Už tento pojem nás zavazuje k otevřenosti druhým!

STŘEDA 20.4.

Sk 12,24 – 13,5a

Boží slovo se šířilo a rozrůstalo. Když Barnabáš a Šavel vyplnili svůj úkol, vrátili se z Jeruzaléma a vzali s sebou Jana, kterému říkali Marek. V antiošské církevní obci byli muži, kteří měli dar promlouvat z vnuknutí a učit: Barnabáš a Šimon, kterému říkali Niger, Lucius z Kyrény a Manahen, který byl vychován spolu s údělným knížetem Herodem, a Šavel. Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Šavla pro dílo, ke kterému jsem je povolal!“ Postili se tedy a modlili, potom na ně vložili ruce a propustili je. Tak oni, vysláni od Ducha svatého, přišli do Seleukie. Odtamtud odjeli lodí na Kypr. V Salamině vystoupili a kázali Boží slovo v židovských synagogách.

Jan 12,44-50

Ježíš zvolal hlasitě: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v toho, který mě poslal; a kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby žádný, kdo věří ve mne, nezůstal v temnotě. Kdo moje slova poslouchá, ale nezachovává, toho já nesoudím; vždyť jsem nepřišel, abych svět soudil, ale abych svět spasil. Kdo mnou pohrdá a moje slova nepřijímá, má svého soudce: to slovo, které jsem hlásal, bude ho soudit v poslední den. Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal příkaz, co mám říkat a co hlásat. A já vím, že jeho příkaz je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi to pověděl Otec.“

Komentář: Jan 12,44-50
Ne soudit, ale zachránit, spasit. To je i dnes úkolem církve. Dokážu se nasadit pro druhé, zastat se, je-li to potřeba? I když sklidím kritiku od druhých? Přece i v tom bych měl být Kristu podobný…

ČTVRTEK 21.4.

Sk 13,13-25

Pavlova družina odplula lodí z Pafu a přišla do Perge v Pamfýlii. Ale Jan se od nich odloučil a vrátil se do Jeruzaléma. Oni však šli z Perge dál a dostali se do Antiochie v Pisídii. Tam šli v sobotu do synagogy a posadili se. Když bylo skončeno čtení ze Zákona a Proroků, poslali k nim představení synagogy se vzkazem: „Bratři, můžete-li něco říci lidu pro povzbuzení, ujměte se slova!“ Pavel tedy vstal, pokynul rukou a začal mluvit: „Izraelité i vy, kteří se bojíte Boha, poslyšte! Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše praotce a učinil z onoho lidu za jeho pobytu v cizině, v Egyptě, velký národ. Odtamtud je pak mocným zásahem vyvedl a během asi čtyřiceti let se o ně na poušti s láskou staral. Potom vyhubil sedm národů v kananejské zemi a dal jim ji do vlastnictví, a to trvalo kolem čtyři sta padesáti let. Potom jim dal soudce až do proroka Samuela. Když pak žádali o krále, dal jim Bůh na čtyřicet let Kišova syna Saula z Benjamínova kmene. Ale pak ho odstranil a povznesl za jejich krále Davida, o němž vydal (pochvalné) svědectví: `Nalezl jsem Davida, Jesseova syna. Je to muž podle mého srdce. Ten vyplní všechno, co budu chtít.' Z jeho potomstva Bůh podle zaslíbení vyvedl Izraeli jako spasitele Ježíše. Před jeho příchodem hlásal Jan všemu izraelskému lidu křest obrácení. Když Jan svůj úkol končil, říkal: `Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale po mně přijde ten, kterému nejsem hoden zout opánky z nohou.'"

Jan 13,16-20

Když Ježíš umyl učedníkům nohy, řekl jim: „Amen, amen, pravím vám: Služebník není víc než jeho pán, posel není víc než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže podle toho jednáte. Neříkám to o vás o všech. Já vím, které jsem si vyvolil. Ale ať se naplní výrok Písma: `Ten, kdo jí můj chléb, zvedl proti mně patu.' Už teď vám to říkám, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane, že já to jsem. Amen, amen, pravím vám: Kdo přijímá toho, koho já posílám, přijímá mne; kdo však přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.“

Komentář: Sk 13,13-25
Pavel využívá své znalosti dějin k tomu, aby si posluchači uvědomili, jak je Bůh vede. Dokážu ve svých osobních dějinách, ve svém příběhu, objevit Jeho ruku?

PÁTEK 22.4.

Sk 13,26-33

Když přišel Pavel do Antiochie Pisidské, mluvil v synagoze: „Bratři, kteří pocházíte z Abrahámova rodu, i vy, kdo se bojíte Boha! Nám bylo posláno slovo o té spáse. Obyvatelé Jeruzaléma a jejich přední mužové však nepoznali, kdo (Ježíš) je. A když ho odsoudili, vyplnili tím jen to, co říkali proroci - jak se to předčítá každou sobotu. Ačkoli na něm nenašli nic, zač by zasluhoval smrt, žádali od Piláta, aby ho dal popravit. Když dokonali všechno, co bylo o něm psáno, sňali ho z kříže a položili do hrobu. Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. On se pak po mnoho dní zjevoval těm, kdo zároveň s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní před lidem jeho svědky. A my vám hlásáme radostnou zvěst, že ta zaslíbení, která Bůh dal našim otcům, vyplnil na jejich dětech, na nás, když vzkřísil Ježíše. Tak je i psáno v druhém žalmu: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.'"

Jan 14,1-6

Ježíš řekl svým učedníkům: „Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

Komentář: Sk 13,26-33
Slovo o té spáse bylo posláno i nám. Kéž jej dokážeme zasadit do souvislosti v dnešním světě tak, jako Pavel! V žádném případě jej nemůžu znevěrohodnit svým špatným svědectvím.

SOBOTA 23.4. svátek sv. Vojtěcha

Sk 13,46-49 nebo Kol 1,24-29; 2,4-8

Čtení ze Skutků apoštolů.
Pavel a Barnabáš řekli židům: "Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: `Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.'" Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři! Teď sice pro vás trpím, ale raduji se (z toho), protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět (do plné míry) Kristových útrap; (má z toho prospěch) jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství (božské) slávy je pro pohany v tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem. O to usilovně pracuji a zápasím, jak mi on k tomu dává svou sílu a jak se ona ve mně mocně projevuje. Říkám to proto, aby vás nikdo nemohl mást klamnými důkazy. Vždyť i když jsem tělem od vás daleko, aspoň duchem jsem s vámi, a mám radost, když vidím že je u vás dobrý pořádek a že vaše víra v Krista je pevná. Jako jste přijali, že Kristus Ježíš je Pán, tak žijte dále ve spojení s ním, v něm buďte zakořeněni a na něm stavějte, utvrzení ve víře, jak jste v ní byli vyučeni, a nepřestávejte Bohu děkovat. Dejte si pozor, aby vás nikdo nezotročil (tak zvanou) filosofií - je to jen klam a mam. Jsou to samé nauky lidské, (které se opírají) o prvopočátky světa, ne o Krista.

Jan 10,11-16

Ježíš řekl: "Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, (jak) vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk - a vlk je uchvacuje a rozhání - vždyť (kdo) je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje (ovce) a moje (ovce) znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.

Komentář: Sk 13,46-49
Pohané, cizinci, přijali ochotně víru hlásanou Pavlem a Barnabášem. V naší české kotlině to měl s námi Vojtěch těžší. Možná bychom měli mít touhu vše vynahradit…

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:


TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů:
- http://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/



NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ a přímluvy
- http://www.pastorace.cz/kazani



PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI
na základě aktuálního dění:
- http://www.apha.cz/nedelni-primluvy-1
na základě nedělních biblických textů:
- http://www.pastorace.cz/Kazani/



LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099
- http://www.pastorace.cz/kalendar/



LITERATURA K LITURGICKÝM BIBLICKÝM TEXTŮM
Výběr literatury k liturgickým textům:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/



MISÁL NA WEBU, odkud čerpáme biblické texty na každý den
http://www.liturgie.cz/misal/


Lectio divina na stránkách Bratří kazatelů (OP)
http://www.op.cz/?a=532


BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
Televize Noe svým divákům také přináší přímé přenosy ze slavnostních bohoslužeb
ve Vatikánu a z papežových cest po světě
- www.tvnoe.cz
- www.proglas.cz

Kontakt

P. Vojtěch Novák

fara.rakovnik@email.cz

Žižkovo nám. 189
Rakovník 269 01

+420 737 211 101
+420 313 512 274

č.ú.: 540034359/0800 - ČS

Vyhledávání

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode