Převzato z: www.vira.cz
Konstituce II. vatikánského koncilu O posvátné liturgii říká v čl. 7: „Právem se tedy liturgie považuje za výkon kněžské služby Ježíše Krista, v němž se smysly poznatelnými znameními naznačuje a způsobem jednotlivým znamením vlastním uskutečňuje posvěcení člověka, a tajemné tělo Ježíše Krista, totiž hlava a jeho údy, vykonávají celou veřejnou bohoslužbu.“ Znamení je věc, úkon nebo slovo, které vyjadřují něco jiného. Je něco takového potřeba a musíme to mít v liturgii? Jistě. Tajemnou milost, kterou nám Bůh uděluje, nemůžeme vidět ani hmatat, protože je nehmotná, ba chceme--li vejít do spojení s nehmotným Bohem, musíme k tomu mít prostředky, které Bůh (nebo v jeho zastoupení církev) určil a které jsou lidské přirozenosti přijatelné. Kdybychom si chtěli sami o své vůli vybrat prostředky, kterými bychom měli Boha dosáhnout a získat jeho milost, dopouštěli bychom se čarodějnictví a naše prostředky by byly magické. Kdyby nebyly takové, abychom v nich naznačovanou věc spatřovali, byly by zbytečné. Proto je velmi důležité, aby znamení, která nám neviditelnou milost nejen naznačují, nýbrž současně i uskutečňují, byla zvolena patřičnou autoritou a současně byla snadno poznatelná. (Pokorný L., Prostřený stůl, ČKCH Praha, 1990, str. 43n.)
LITURGICKÝ KALENDÁŘ: Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099 naleznete zde: https://pastorace.cz/kalendar/
Bože, v tvé moci je všechno a nikdo nemůže odporovat tvé vůli. Tys učinil nebe i zemi a všechno, co je pod nebem. Ty jsi Pán všeho tvorstva.
Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, ty ve své štědrosti dáváš prosícím více, než si zasluhují a žádají; smiluj se nad námi, zbav nás všeho, co tíží naše svědomí, a daruj nám i to, oč se ani neodvažujeme prosit. Skrze tvého Syna…
Prorok zpívá píseň o vinici (o Izraeli) svému milému (Hospodinu). V první části vyjmenovává projevy Boží péče. V druhé části promlouvá Bůh a vyčítá chybějící odezvu lidu. V poslední části samotný prorok vykládá tuto píseň.
Iz 5,1-7
Zazpívám píseň svému miláčkovi, píseň svého přítele o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu. Oplotil ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata. Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma a judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí! Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody? Teď vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že ji spasou, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji nezkropily deštěm. Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci – jeho milou sazenicí. Čekal spravedlnost, a hle – nepravost, čekal právo, a hle – bezpráví!
Odpověď: Dům Izraele je vinicí Páně.
Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, – vyhnals pohany a zasadils ji. – Vyhnala své ratolesti až k moři – a své úponky až k Řece. Proč jsi dal strhnout její ohradu? – Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. – Pustoší ji kanec z lesa – a polní zvěř ji spásá. Bože zástupů, vrať se, – shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! – Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, – výhonek, který sis vypěstoval! Už od tebe neustoupíme, – zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. – Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, – rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Dvě jsou části tohoto úryvku – zaprvé: nenechat se pohltit starostmi není snadné – proto Pavel dává konkrétní návod: odevzdávat problémy v modlitbě s děkováním, tj. s jistotou, že Bůh vidí a stará se. Zadruhé: v nekřesťanském světě jsou často přítomny opravdové hodnoty – věřící je jako takové uznává a přijímá. Neztrácí přitom svoji křesťanskou identitu a nezapomíná na to, co je specifické pro evangelium.
Flp 4,6-9
(Bratři a sestry!) O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. Konečně, (bratři a sestry), mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.
Aleluja. Já jsem vás vyvolil, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý, praví Pán. Aleluja.
Izrael byl privilegovaný národ, který se těšil zvláštní Boží péči. To však nebylo „jen tak“ – očekávalo se, že ve svůj čas (v čase Ježíšova působení) přinese plody („důstojnost zavazuje“). To se však nestalo. Proto je „Boží království“ dáno „pohanům“ – opět s nadějí, že oni ponesou plody. Není možné pojmout církev jako nečinnou a neplodnou.
Mt 21,33-43
Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Poslyšte podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. Hospodář poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak. Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: ‘Na mého syna budou mít ohled.’ Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: ‘To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!’ A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?“ Odpověděli mu: „Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.“ Ježíš jim řekl: „Nečetli jste nikdy v Písmu: ‘Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné’? Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“
Všemohoucí Bože, ty nás sytíš a vnitřně obnovuješ svátostí těla a krve svého Syna; dej, ať ten, který se stal naším pokrmem, přetváří nás stále víc a více k své podobě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Prorok Izaiáš vyjádřil úžasným způsobem, slovní hříčkou hebrejského originálu, velké zklamání Boha: „Čekal spravedlnost (mišpat), a hle – nepravost (mispah); čekal právo (sedaqah), a hle – bezpráví (seàqah) (Iz 5,7). Nespravedlnost je zápornou odpovědí, kterou člověk staví proti naději a důvěře, kterou do něj Bůh vkládá. Zklamání Boha je pak vystupňováno v dnešním podobenství Matoušova evangelia: odmítnutí Boha je naprosté, a dostane dokonce rozměr odstranění Syna. Boží naděje, třebas zklamaná, však nikdy neumírá! Vinice je svěřena novému lidu, nám. Nežijme však v iluzi a nenárokujme si právo na spásu. Ta vždycky zůstane darem, který se šíří se vzrůstajícím dialogem lásky, neznající slovní hříčky, ale upřímnost, otevřenost, ochotu a pozitivní odpověď vzhledem k Boží naději.
Jon 1,1 – 2,1.11
Lk 10,25-37
Komentář: Jon 1,1 – 2,1.11
Před Hospodinem se nedá utéct. Nenacházím se někdy v situaci podobné Jonášově? V čem před svým Bohem utíkám?
Jon 3,1-10
Lk 10,38-42
Komentář: Jon 3,1-10
Jonášova poslušnost přináší jiným záchranu, možnost obrácení, Boží smilování. Poslušnost není moc „příjemné“ slovo, člověk chce být radši svobodný, užít si, mít pohodu… Přesto je dobré se ptát: v čem mám být poslušný Bohu, k čemu mne zve, kam mne posílá?
Jon 4,1-11
Lk 11,1-4
Komentář: Jon 4,1-11
Jonášovi je zatěžko odpustit druhým jejich hříšnost, jejich špatný život (i když se jej osobně nijak nedotkly, nepoškozovaly jej). Jak jsem na tom já? Jsem milosrdný vůči svým bližním – hříšníkům?
Mal 3,13-20a
Lk 11,5-13
Komentář: Mal 3,13-20a
Bůh posuzuje jinak než člověk, Boží spravedlnost je jiná než lidská. Důležité je bát se (=mít v bázni) Hospodina, ctít jeho jméno a ne se zabývat úspěchy bezbožných. Vždyť Bůh nám seslal Ježíše – „slunce spravedlnosti, které má na svých křídlech uzdravení“.
Jl 1,13-15; 2,1-2
Lk 11,15-26
Komentář: Jl 1,13-15; 2,1-2
Blízkost „Hospodinova dne“ je vybídnutím k připravenosti, k obrácení, k volání k Hospodinu, k postu a k oběti…
Jl 4,12-21
Lk 11,27-28
Komentář: Jl 4,12-21
Joelovo proroctví o „Hospodinovu dni“ je zároveň ujištěním o tom, že Hospodin je útočištěm svého lidu, jeho záštitou, že dává vytrysknout prameni živé vody ze svého chrámu i pro nás, i pro tebe…
P. Vojtěch Novák
Žižkovo nám. 189
+420 737 211 101
+420 313 512 274
č.ú.: 540034359/0800 - ČS