30.10.2011 - 31. neděle v mezidobí – cyklus A

31. neděle v mezidobí – cyklus A

Převzato z: www.vira.cz

Střízlivý a skromný člověk může mít nedůvěru ke každému, kdo mluví o svém velkém životním úkolu a poslání, jako by byl jedním ze zachránců světa nebo alespoň své rodné země. Přesto by bylo velkou škodou, kdyby i ten nejskromnější křesťan nechápal, že si ho Bůh vyvolil také k tomu, aby přinesl do světa trochu Božích darů. I dnešní bohoslužba může zvýšit naši pozornost vůči darům, kterými nás Bůh vybavil pro křesťanský život.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Neopouštěj mě, Hospodine, Bože můj, nevzdaluj se ode mě! Pospěš mi na pomoc, Pane, má spáso!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Malachiáš je už poexilním prorokem. Po obnově chrámu (516 před Kr.) bohužel nedošlo k obnově duchovního života izraelského lidu. Proto přicházejí slova napomenutí, adresovaná jak lidu, tak kněžím. V tomto úryvku máme slova určená kněžím: opustili smlouvu a zákon, a tak se stali pro ostatní kamenem úrazu (tj. kámen, o který se po cestě klopýtá).

Mal 1,14b – 2,2b.8-10

Jsem mocný Král – praví Hospodin zástupů – moje jméno je obávané mezi pohany. Nyní platí vám, kněží, tento příkaz: Jestliže neposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali úctu mému jménu – praví Hospodin zástupů – stihnu vás kletbou. Vy jste sešli z cesty, mnohé jste pohoršili, že opustili Zákon, a porušili jste smlouvu s Levim – praví Hospodin zástupů; proto i já jsem vás vydal v potupu a ponížení u všech lidí, protože jste nezachovávali mé příkazy a byli jste straničtí ve výkladu Zákona. Nemáme snad všichni jednoho otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč tedy jeden s druhým jedná věrolomně, a tak znesvěcuje smlouvu našich otců?

ŽALM 131

Odpověď: Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokoji!

Hospodine, mé srdce se nevypíná, – nevyvyšují se mé oči, – neženu se za velikými věcmi, – pro mě nedostižnými. Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši – jako dítě na matčině klíně; – jako dítě, tak je má duše ve mně. Doufej, Izraeli, v Hospodina, – nyní i navěky.

2. ČTENÍ

V tomto textu je až zarážející Pavlova něžnost, doprovázená nezištnou službou. Lidský faktor (srdečnost, upřímná láska až do krajnosti) se u něj podivuhodně snoubí s faktorem božským (nefalšované Boží slovo).

1 Sol 2,7b-9.13

(Bratři a sestry!) Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti. Tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili. Přece si ještě vzpomínáte, (bratři a sestry), na naši vyčerpávající námahu: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám hlásali Boží evangelium. A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi; jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš převrací tehdejší konvence – ti, kdo jsou „nejvýš“, se mají dostat nejníž. Tak má vyniknout, že Kristus je ten pravý Učitel a Mistr: ten „nejvyšší“.

Mt 23,1-12

Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají ‘mistře’. Vy však si nedávejte říkat ‘mistr’, jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno ‘otec’, jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat ‘učitel’, jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Rozmnož v nás, Bože, působení své milosti, abychom v síle pokrmu, kterým jsi nás nasytil, došli do nebeské slávy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Když přestaneme užívat slova „otec“ nebo „učitel“, bude tím požadavek evangelia naplněn? Vůbec ne! Protože nejde o to, jak komu říkáme, ale o to, kdo je pro nás vrcholnou autoritou, nebo přesněji: zda je pro nás křesťany Ježíš autoritou, nad kterou není. Zda je učitelem života, zkrátka tím, kdo je pro řešení velkých a i malých životních úkolů směrodatnější než kdokoliv jiný. Vždyť Ježíš není Mesiášem – Vykupitelem, který by se ujal svého úkolu až po naší smrti. Je Vykupitelem, který je schopen vykoupit z moci zla naše každodenní skutky. Proto je musíme svěřovat k proměně jemu a ne kdekomu jinému. Bylo by neúnosné držet se kdejaké autority, a Ježíše si ponechávat jen jako pomocníka pro beznadějné situace.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 31. 10.

Řím 11,29-36

Lk 14,12-14

Komentář: Řím 11,29-36
Dnešní úryvek začíná opakováním verše, kterým končil úryvek sobotní… Boží obdarování je trvalé, přes všechny mé odbočky, falešné cesty a nepřijímání jeho darů – On je pevný ve svém rozhodnutí: „Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání!“

ÚTERÝ 1. 11. slavnost Všech svatých

1 Jan 3,1-3

Mt 5,1-12a

Komentář: 1 Jan 3,1-3
To, že jsem Boží dítě, že patřím mezi jeho svaté, je velikým Božím darem. Při vědomí tohoto Božího obdarování a v naději na jeho dokonalé naplnění v nebi jej mohu chválit a uchovávat se čistý, jemu podobný pro den jeho příchodu…

STŘEDA 2. 11. Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

2 Mak 12,43-46 nebo Řím 5,5-11

Lk 23,33.39-43

Komentář: Lk 23,33.39-43
Spolu s kajícím se zločincem na kříži mohu vyznat svoji hříšnost, prosit Ježíše o pomoc a naslouchat jeho odpovědi… jako povzbuzení pro mne osobně i pro mé modlitby za ty, kteří mě na cestě k Pánu již předešli.

ČTVRTEK 3. 11.

Řím 14,7-12

Lk 15,1-10

Komentář: Řím 14,7-12
„Žijeme pro Pána“ – on je Pánem a měřítkem všeho mého jednání. Nemám pohrdat a odsuzovat, když ani Kristus nepohrdá mnou a mne neodsuzuje.

PÁTEK 4. 11.

Řím 15,14-21

Lk 16,1-8

Komentář: Řím 15,14-21
Mít dobrou vůli – v uvažování o svých bližních, v hodnocení jejich skutků – umět rozlišovat, napomenout, ale i chválit, ocenit, poděkovat…

SOBOTA 5. 11.

Řím 16,3-9.16.22-27

Lk 16,9-15

Komentář: Řím 16,3-9.16.22-27
Vzpomeň na někoho z těch, s kým jsi v dřívějších časech mohl sdílet svoji víru a s kým se teď už z nejrůznějších důvodů nepotkáváš. Vzpomeň v modlitbě, dopisem, zavoláním, esemeskou…