Svátostiny

Svátostina (lat. sacramentalium) jsou symbolické liturgické úkony, kterými se na způsob svátosti naznačují účinky, zvláštně duchovní, jichž se dosahuje na prosby církve (SC 60). Existuje celá řada rozličných svátostin, všem je jim společná modlitba ve jménu církve.

Denní modlitba

Denní modlitba církve, správně nazývaná liturgie hodin (lat. liturgia horarum), božské oficium (lat. officium divinum) nebo breviář (lat. breviarium) tvoří oficiální liturgickou modlitbu římskokatolické církve. Liturgie hodin je pro církev prostředek, jak naslouchat Božímu slovu a vstupovat do tajemství Ježíše Krista a spásy a bez přestání se modlit (Ef 6,18). Liturgii hodin tvoří několik modliteb během celého dne, které tvoří především žalmy a biblická čtení. Tyto žalmy se obvykle zpívají nebo společně recitují. Denní modlitbu církve se modlí klerici, tj. kněží, dále mnišské komunity a řeholníci, avšak mohou se ji modlit i laici, jak se stalo zvykem po 2. vatikánském koncilu.

Exorcismus

Exorcismus (z řeckého ἐξορκισμός exorkismós vyhánění) je náboženský úkon, jímž se z lidí, zvířat či věcí, označených za posedlé, vyhání ďábel nebo jiné zlé síly. Tato idea je velice stará a je i v současnosti součástí obřadů mnoha náboženství.

Křesťanský pohřeb

Katolická církev považuje pohřeb za svátostinu, jejímž účelem je vyprosit zemřelému duchovní pomoc, prokázat úctu jeho tělu a pozůstalým dodat útěchu a naději ve vzkříšení s Kristem. Tradiční křesťanský pohřeb v České republice se skládal z obřadu rozloučení v kostele, průvodu na hřbitov, vysvěcení hrobu a uložení ostatků. Součástí slavnostního katolického pohřbu může být mše svatá, buďto před cestou na hřbitov, anebo častěji po pohřbu (tzv. zádušní mše). Křesťanské církve – zejména katolická – se pohřbu žehem dlouho bránily, protože v něm viděly symbolické popření duše zemřelé osoby (omezit kremace propagací pohřbů do země se například snažil katolický spolek Arimatheum); od poloviny 20. století se však i katolické pohřby konají v krematoriích. V současné době, zejména ve městech, se většina zemřelých pohřbívá žehem (spálením) a obřad rozloučení se koná v krematoriu, případně v kostele před odvozem do krematoria. Po kremaci někdy následuje zádušní mše, případně prosté uložení urny s modlitbou.

Pro církevní obřad konaný v kostele nebo v kapli, se musí zajistit např: zapůjčení katafalku, svícnů, stojanů na věnce, reprodukované nebo živé hudby, kněze, popřípadě civilního řečníka, a všechny specifické církevní ceremoniály.

Dříve, než budete kontaktovat pohřební službu, je nutno si na faře domluvit termín a způsob pohřbu. Pohřeb se může konat v kostele, nebo přímo u hrobu. Po domluvě zajistí kněz.

Současná církevní forma pohřbu se většinou skládá z následujících fází:
 
- oznámení úmrtí zvonem
- oznámení pohřbu prostřednictvím parte
- rozloučení s mrtvým u rakve v kostele
- smuteční průvod na hřbitov
- rozloučení nad hrobem s proslovy
- pohřební hostina

Přísaha

Přísaha je příslib nebo prohlášení, učiněný ve zvláštní formě, zpravidla dovolávající se něčeho, co je přísahajícímu posvátné (boha, cti apod.)

Přísaha v křesťanství
V katolické církvi je přísaha pokládana za svátostinu. Její užití upravuje Kodex kanonického práva v kán. 1199-1204 a Kodex kánonů východních církví v kán. 895.V luterských církvích je státem předepsaná přísaha dovolena jako věc ryze světská (čl. XVI. Augsburského vyznání).

Slib

Slib je řečový akt, při němž jedna osoba ujišťuje druhou (druhé), že v budoucnosti něco udělá nebo naopak neudělá. Vzájemný slib tvoří dohodu, formálněji smlouvu. Zvláště závažný a slavnostní slib je přísaha.

Svěcení

Svěcení (neboli konsekrace) je v náboženství slavnostní vyčlenění někoho nebo něčeho k liturgické službě nebo bohoslužebnému účelu.
Vysvěceni bývají lidé s určitým náboženským vyvolením (šamani, kněží, proroci, králové). Katolická a pravoslavná církev označuje jako svěcení svátost, jíž jsou vzkládáním rukou ustanoveni ke službě biskupové, kněží a jáhni. Svěcení se odlišuje od žehnání, které se netýká pouze lidí, ale také předmětů.
Zasvěceni bývají také lidé v různých obdobích života pomocí iniciačních rituálů, např. při narození (křest, obřízka), dospělost (biřmování) a manželství.

Svěcená voda (aqua benedicta, aqua lustralis) je voda, která prošla rituálem provedeným určeným církevním hodnostářem. Podle názvu rituálu, který může být nazýván též posvěcení nebo žehnání se může nazývat též požehnaná voda nebo posvěcená voda. V křesťanství se užívá jako přípomínky křtu a používá se při požehnáních.

Žehnání

Žehnání (neboli benedikce) je náboženský obřad, kterým se určité věci slavnostně vyprošuje boží požehnání k její prospěšnosti lidem.
V křesťanství stojí požehnání na nižším stupni než svěcení. V benedikované stavbě se – na rozdíl od stavby konsekrované – nesmí uchovávat Nejsvětější svátost oltářní.