Bible (z řec. τὰ βιβλíα ta biblia knihy, svitky) je soubor knih, které křesťanství považuje za posvátné a inspirované Bohem. Bible je označována též jako Písmo svaté (lat. Scriptura sacra nebo Scriptura sancta) nebo krátce jen Písmo, některé církve jej označují také jako Boží slovo. Lze se také setkat s označením Kniha knih.

 

První část bible tvoří Starý zákon, který obsahuje židovský soubor posvátných knih (tanach), který křesťané převzali z židovství. Tato část spisů je oběma náboženstvím společná, židé ji ovšem jako bibli neoznačují; v akademickém prostředí se spisy společné židům i křesťanům označují jako hebrejská bible. Starý zákon byl původně z velké části napsaný v hebrejštině, některé části aramejsky a řecky.

Druhá část bible, Nový zákon, je specificky křesťanská a na Starý zákon navazuje; podle víry církve je vlastní obsah Nového zákona, totiž zpráva o Ježíši Kristu a jeho osoba naplněním očekávání starozákonních spisů. Původním jazykem Nového zákona je řečtina.

 

 

Text Bible

 

 

Nejstaršími knihami bible jsou tzv. knihy Mojžíšovy, známé též jako Tóra či Pentateuch. Původní židovská i křesťanská tradice považuje za autora těchto knih Mojžíše, současná biblická věda hovoří o více redaktorech knih a více pramenech.

Hebrejská bible obsahuje kromě Tóry (תוֹרָה) ještě Proroky (נְבִיאִים neviím) a Spisy (כְּתוּבִים ketúvím), dohromady se tomuto korpusu říká též tanach (תנ־ך). Původní text existoval v hebrejštině, s částmi v aramejštině (Daniel, Ezdráš). Židovští učenci se snažili v 1. tisíciletí vytvořit jednotný text tanachu, který je znám jako masoretský text. Ten přidává do textu punktaci, tj. znaménka pro označení samohlásek, které hebrejština nezapisuje. Hebrejský text ve starověku však existoval ve více variantách, jak dosvědčují kumránské svitky a další fragmenty, včetně překladů.

V době přelomu letopočtu Židé již nemluvili hebrejsky, ale řecky či aramejsky. Tehdy začala doba překladů hebrejské bible – pro křesťany je nejvýznamnějším z těchto překladů Septuaginta, kterou první křesťané používali jako své „Písmo“. V té době vznikly též židovské překlady či parafráze známé jako targumy.

Od 40. let 1. století vznikaly až do konce století texty Nového zákona, psané v řečtině. Ty se postupně staly společně se starozákonními texty součástí křesťanské sbírky posvátných spisů, zvaných bible.

 

Poselství Bible

 

Přestože jednotlivé knihy Bible pocházejí z různých historických období, křesťané věří, že Bible předává jisté ucelené poselství. I když existují mnohé pohledy na význam a výklad různých míst v Bibli, většina křesťanských denominací se shoduje na jejím základním obsahu:[3]

V jistém okamžiku (na počátku) dějin lidé odmítli Boží plán a zhřešili. Protože všichni lidé zhřešili a nikdo z nich tak nemohl přijít přímo k Bohu, Bůh se dával člověku poznat srozumitelným způsobem. Aby Bůh mohl člověka zachránit, povolal si Abraháma a jeho potomstvo, aby se stali prostředkem záchrany celého lidstva. Z téhož důvodu daroval Bůh prostřednictvím Mojžíše izraelskému národu zákon a uzavřel s ním smlouvu. Izraelský národ se v průběhu svých dějin odvracel od Boha a zase se k němu navracel. V této době Bohem poslaní proroci, kromě napomínání Izraelců, aby se navrátili k Bohu, poukazovali také na to, že v zákonu, který Bůh lidem dal, nejsou pouze samoúčelné příkazy, ale že zákon odráží něco z vlastností Boha, který je dobrý a touží po co největším dobru pro člověka.

Dokonalé porozumění Božího zákona přinesl Ježíš Kristus společně s pozváním do Božího království, v němž bude dobro, pro něž zákon existuje (zákon existuje proto, aby si lidé uvědomili, kde až je hranice "dobra", "dokonalosti" a že ji nemůžou dosáhnout a proto potřebují odpuštění, které je, podle křesťanství, Boží milostí), dovedeno k dokonalosti. Svou smrtí a svým vzkříšením získal Ježíš pro ty, kdo v něho uvěřili, záchranu a smíření s Bohem. Ježíš si vyvolil své učedníky, apoštoly, a na nich zbudoval nový Boží lid, který s nadějí očekává Ježíšův příchod na konci časů a naplnění jeho zaslíbení.

 

 

 

Stručně

 

Bible je pro křesťany Božím slovem.

Bible se skládá ze dvou částí - tzv. Starého a Nového zákona, přesněji Staré a Nové smlouvy.

Bible byla napsána v průběhu 1500 let 40 autory.

Bible je poměrně obsáhlá kniha, má přes tisíc stran.

Biblické knihy byly rozděleny na kapitoly a verše. Toto rozdělení je pomocné, slouží zejména pro citaci.

Bible zahrnuje různé literární styly a velice různorodá témata.

Bible nám pomáhá nahlédnout do způsobu života v dávných dobách.

Bible je už po tisíciletí obrovským zdrojem inspirace pro všechny druhy umění.

Bible byla přeložena do většiny existujících jazyků, výjimkou jsou jazyky málo početných kmenů v odlehlých oblastech, které často nemají ani psanou formu.

Mnoho obecně známých přísloví (Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá atd.) pochází z Bible.

Také spoustu poznatků, které znovuobjevuje moderní psychologie (například rozdíly mezi mužem a ženou) a které dnes "frčí", nalezneme už v Bibli.

Bible byla velkou pomocí a povzbuzením pro náš národ v těžkých dobách.

Ač je Bible velmi stará, má mnoho co říci i modernímu člověku.

Bible výrazně změnila životy mnoha lidí.