Svatí Konstantin (Cyril) a Metoděj, označováni někdy jednoduše jako bratři ze Soluně, jsou známí jako apoštolové Slovanů nebo také Slovanští věrozvěsti. Pro misii na Velké Moravě vytvořili písmo hlaholici a prosadili staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk.

Svatý Konstantin (Konstantinos, zvaný též Konstantin Filosof nebo jen Filosof (* 826 nebo 827 v Soluni, † 14. února 869 v Římě)) byl profesorem filosofie v Konstantinopoli, roku 855 vstoupil do kláštera. Byl pouze mnichem, ačkoliv celý středověk byli oba bratři považováni za biskupy.[1] Znovu vstoupil do kláštera před svou smrtí v Římě, kde přijal řeholní jméno Cyril (Kyrillos), pod nímž je známější (svatý Cyril nebo Cyril Filosof). Byl mladším bratrem svatého Metoděje; oba bratři jsou označováni jako apoštolové Slovanů.

Svatý Metoděj (Metod, lat. Methodius) (* 815 v Soluni, † 6. dubna 885 na Moravě), starší bratr Konstantina, byl zpočátku byzantským státním úředníkem, později mnichem, diakonem a nakonec prvním moravským arcibiskupem.

Až do poloviny 19. století byli svatí Cyril a Metoděj běžně označováni staročeskými jmény Crha a Strachota. Crha vzniklo z Cyril; Strachota špatným překladem - řecké Methodios bylo mylně přikloněno k latinskému metus "strach" a přeloženo.[2]

Katolická církev i Česká republika slaví svátek Cyrila a Metoděje 5. července.

 

Období před misiemi (do roku 860)

 

Bratři pocházeli z řecké Soluně, z rodiny hodnostáře byzantského císařství. Podle některých pramenů a na základě jejich znalostí slovanského jazyka se soudí, že jejich matka byla slovanského původu.

Metoděj se původně věnoval, jako jeho otec, činnosti ve státní správě (dosáhl postavení místodržitele v Bithýnii, pohraniční byzantské oblasti). Svého povolání se však zřekl, odešel do bithýnského kláštera a stal se mnichem.

Konstantin vystudoval teologii, filozofii a literaturu v Cařihradu a stal se profesorem filozofie. Po ukončení studií byl vysvěcen na kněze. V roce 855 se připojil k Metodějovi a také vstoupil do kláštera.

 

Misie na Krymu (Chazarská říše, r. 860)

 

Okolo roku 860 byli oba bratři vysláni byzantským císařem na misijní cestu k Chazarům na Krym. Stalo se tak po prvním nájezdu Rusů na Konstantinopol. Mise obou bratří měla proto za úkol v prvé řadě obnovit spojenectví s Chazary. Chazaři byli jediným nehebrejským etnikem, které hromadně přijalo židovské vyznání a státním náboženstvím Chazarské říše té doby byl judaismus. Vedle politického úkolu, kterým byla společná obrana proti nájezdům, měli oba bratři i úkol náboženský (tzv.chazarská polemika). Při této cestě se bratrům podařilo nalézt a vyzvednout z moře ostatky svatého papeže Klimenta I., které pak údajně přinesli na Velkou Moravu, snad na Hradisko svatého Klimenta. Podle legendy je při své cestě do Říma vzali s sebou jako dar papeži a jsou dnes uloženy v bazilice svatého Klimenta nedaleko Kolosea.

 

Misie na Velké Moravě (863)

 

Pozvání, vyslání a příprava (862)

 

V roce 862 vyslal kníže Velké Moravy Rostislav poselství k byzantskému císaři Michaelovi III. s prosbou o vyslání duchovních, kteří by vedli bohoslužby v slovanské řeči a položili tak základy vlastní církve na Velké Moravě. Obyvatelé Velké Moravy se již v té době sice seznámili s církevním učením misionářů z východofranského království, ale kníže Rostislav se obával politického a náboženského vlivu německých kmenů, a tak ze země nechal latinsky mluvící kněží vyhnat.

Díky znalosti jazyka byli pro tuto misi vybráni právě Konstantin a Metoděj. Při přípravách Konstantin sestavil písmo pro slovanský jazyk - hlaholici a společně s bratrem Metodějem přeložili do staroslověnštiny liturgické knihy potřebné pro konání bohoslužeb.

 

Příchod na Velkou Moravu (863)

 

Na Velkou Moravu dorazili bratři v roce 863 (Konstantin pravděpodobně v hodnosti biskupa a Metoděj patrně jako diákon). Pracovali zde s velkými úspěchy, protože vedli kázání i vyučování bratří ve staroslověnštině. V roce 864 ale napadl Ludvík Němec Velkomoravskou říši a kníže Rostislav byl nucen přiznat vazalství vůči východofranské říši a umožnit návrat latinským kněžím. Brzy po jejich příchodu zpět do země dochází ke svárům dvou koncepcí - latinské a staroslověnské.

 

Cesta do Říma a Cařihradu, schválení staroslověnštiny papežem (867)

 

V roce 867 byli již duchovní, kteří byli vzděláváni bratry, dostatečně připraveni na vysvěcení na kněze a biskupy. Spolu s Konstantinem a Metodějem se rozhodli pro cestu do Cařihradu, kde mělo vysvěcení proběhnout. Protože cesta přes Balkán byla obtížná, rozhodli se cestovat do Benátek a odtud lodí do Cařihradu. Při pobytu v Benátkách se však dozvěděli, že v Byzanci proběhl státní převrat a císař Michal III. který je poslal na Velkou Moravu, byl zavražděn; a dále že byl z patriaršího trůnu odstraněn jejich přítel patriarcha Fótios, jehož církevními misionáři svatí bratři byli; a proto se rozhodli zatím neodcestovat a vyčkávat v Benátkách dalších zpráv z Byzance. O jejich prodlévání v tomto městě se dozvěděl papež Mikuláš I. a pozval je do Říma. Při jejich cestě do Říma však Mikuláš I. zemřel a jeho nástupcem se stal Hadrián II. V Římě Konstantin a Metoděj obhájili staroslověnštinu před papežským dvorem. Bulou byla slavnostně staroslověnština povolena jako bohoslužebný jazyk. V pozadí stála pravděpodobně také snaha papeže o získání spojence v byzantském císaři Basileovi I. v boji proti mohamedánům, kteří v té době ohrožovali Itálii.

 

 

Konstantinův vstup do kláštera v Římě, řeholní jméno a smrt (869)

 

Při pobytu v Římě zemřel 14. února 869 těžce nemocný Konstantin (vyčerpaný mj. i neustálými hádkami se západním klérem, který na něho zle dotíral kvůli tomu, že se na Moravě slouží bohoslužby v místním jazyce, ktežto tito západní klerici (trojjazyčníci) trvali na tom, že se bohoslužby smějí vykonávat jen v těch třech jazycích, v nichž nechal Pilát napsat nápis na Kristův kříž - hebrejsky, řecky a latinsky; sv. Konstantin - Cyril tento názor nazýval „Pilátnictvím“ a „trojjazyčnou herezí“). Před svojí smrtí, v době, kdy již věděl, že zemře, vstoupil Konstantin do kláštera a přijal řeholní (mnišské) jméno Cyril (Kyrillos).

 

Arcidiecéze Morava, Metodějovo další působení a konflikty se západem (870 – 885)

 

Po smrti Konstantina papež Hadrian II. vytvořil arcidiecézi Morava a Panonie, nezávislou na německé církvi a ustanovil Metoděje jejím arcibiskupem. V té době pověřil kníže Rostislav panováním nad nitranským knížectvím (samosprávná součást Velkomoravské říše) svého synovce Svatopluka. Ten se ale v roce 870 spojil s východofranskou říší, zajal Rostislava a vydal ho Frankům. Rostislav byl oslepen a uvězněn v některém z bavorských klášterů, kde zanedlouho zemřel. (Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku svatořečila sv. knížete Rostislava, jakožto iniciátora cyrilometodějské misie, v roce 1994 a ke kanonizačním aktu se připojily i ostatní světové pravoslavné církve.)

Do této politicky složité doby se vrací Metoděj na Moravu pokračovat ve své misijní činnosti. Po příchodu na Moravu je v roce 870 povolán na církevní sjezd do Řezna, kde je sesazen, zatčen a odsouzen na doživotí. Po třech letech věznění je na příkaz papeže Jana VIII. (nástupce Hadriana II.) propuštěn a znovu dosazen do čela arcidiecéze. Nedlouho poté je ale obviněn německým knězem Wichingem z kacířství a znovu povolán do Říma. V Římě před papežem Janem VIII. použití staroslověnštiny obhájil a papež staroslověnskou liturgii schválil bulou Industriae tuae,[3] ale s podmínkou, že epištola a evangelium musí být čteny nejdříve v latině a až poté ve staroslověnštině. Zároveň, na žádost knížete Svatopluka, papež jmenoval Wichinga nitranským biskupem.

Metoděj cestuje znovu do Cařihradu, kde je slavnostně přijat Basileem I. Zanechává zde opisy slovanských bohoslužebných knih, které byly pravděpodobně využity při dalších misijních cestách do Bulharska a Ruska.

Po té se Metoděj vrací znovu na Moravu, kde dokončuje překlad Písma svatého. Těžce nemocný Metoděj po dokočení překladů jmenuje svým nástupcem Slovana Gorazda a 6. dubna 885 umírá. Po Metodějově smrti byli jeho žáci vyhnáni z Moravy. Někteří našli útočiště v Čechách, v Polsku a v Bulharsku.

 

  Cyril a Mětoděj