Blíží se postní doba

Za několik dnů začíná čtyřicetidenní postní období , kdy se pokáním a vnitřní obnovou začneme připravovat na slavení velikonočního tajemství.

O Popeleční středu kněz poznačí naše čelo popelem a připomene nám slovy  „Pamatuj, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš“, že bez Boha jsme ničím, že bez Boha po nás jednou zůstane jen hrst popela. Přes tuto, na první pohled smutnou symboliku popele však každého z nás povzbuzuje Církev k víře na zmrtvýchvstání, na víru v nový život stejně jako vstal z mrtvých Kristus. K tomu je však nevyhnutelná naše snaha o radikální rozchod s hříchem, odvrácení se od zla a nové zaměření celého života k Bohu, upřímná snaha o obrácení se ke Kristovi celým srdcem.

Zamýšlíme se nad tím obzvlášť v tomto období. Pán od nás očekává uznání svých hříchů a pádů , upřímnou lítost nad těmito hříchy, která se projeví především ve svaté zpovědi a ve skutcích umrtvování a pokání. Naše umrtvování spočívá nejen ve zřeknutí se z lásky k Pánu materiálních dober a v ovládnutí svých tužeb a vášní, ale také v plnění každodenních, a to i těch nejmenších povinností, v potlačení svého egoismu, snahy vytvářet kolem sebe příjemné prostředí.

Nedopusťme, abychom prožili jen jediný den bez toho, že bychom nevzbudili v srdci hlubokou touhu po našem obrácení, abychom se mohli vrátit do Pánovy blízkosti jako marnotratný syn.

V Postním období na Popeleční středu a Velký Pátek po nás Církev vyžaduje přísný půst, což znamená zdržet se masitých pokrmů a do sytosti se najíst jen jedenkrát za den.  Důvodem k postu je nejen posílení vůle, zintenzivnění duchovního života, vědomí vděčnosti za Boží dary, které nám už zevšedněly a solidarita s trpícími bližními, ale také připodobnění se Kristu, který ač je Božím Synem, stal se člověkem a na kříži pak za naše hříchy obětoval sám sebe.