Papež František v Turíně

Papež František v Turíně - 1. den dopoledne

Převzato z: radiovaticana.cz

Turín. 1. Setkání se světem práce
2. Uctění Turínského plátna
3. Bohoslužba na náměstí Piazza Vittorio Veneto

Petrův nástupce je na dvoudenní návštěvě Turína, kam se vydal v neděli v 7h ráno. Papež František kromě intenzivního pastoračního programu, který se soustředí kolem mimořádného výstavu Turínského plátna a 200. výročí narození svatého Jana Boska, bude mít rovněž čas pro sebe a pro setkání se svými příbuznými, protože severoitalský kraj Piemont je rodných krajem jeho rodičů.

Bouřlivé přijetí obyvateli této piemontské průmyslové metropole, kde žije přibližně necelý milion lidí, bylo patrné na každém jeho veřejném vystoupení a při přejezdu mezi jednotlivými místy v otevřeném papamobilu ulicemi města.

ad 1. První setkání papeže bylo určeno občanům města, pracujícím a podnikatelům na náměstí Piazzetta Reale, kde vzácného hosta, kromě turínského arcibiskupa Cesare Nosiglia a primátora Pietra Fassina, přivítali také představitelé tří profesí: dělnické, rolnické a podnikatelské. Papež František zde mimo jiné řekl:

„Moje návštěva v Turíně začíná u vás. Chci především vyjádřit svoji blízkost mladým nezaměstnaným, lidem žijícím z podpory nebo z námezdní práce; ale také podnikatele, rolníky a všechny pracující různých sektorů, zejména ty, kteří se jen s obtížemi uživí.
Práce je nezbytná nejenom pro ekonomii, ale také pro člověka, jeho důstojnost, jeho občanskou příslušnost a také pro sociální inkluzi. Turín je historickým pólem pracovní přitažlivosti, ale dnes silně trpí krizí: chybí práce, vzrostly ekonomické a sociální nerovnosti, mnoho lidí zchudlo a mají problémy z bydlením, zdravím, školstvím a základními potřebami. Imigrace zvyšuje konkurenci, ale nelze z toho vinit migranty, protože oni jsou oběťmi nerovnosti této skartační ekonomie a válek. Je k pláči vidět co děje v těchto dnech, kdy jsou lidé traktováni jako zboží!

V této situaci jsme povoláni říci ne skartační ekonomii, která požaduje, abychom si zvykli na vylučování těch, kteří žijí v absolutní chudobě. V Turíně je to přibližně desetina obyvatelstva. Vylučovány jsou děti (porodnost je nulová!), vylučují se staří a nyní se vylučují mladí, kteří tvoří více než 40% nezaměstnaných! Kdo neprodukuje je vyloučen na způsob „použij a zahoď“.
Jsme povoláni znovu důrazně říci ne idolatrii peněz, která nutí stát se za každou cenu součástí mála těch, kteří se navzdory krizi obohacují, aniž by se starali o množství těch, kteří chudnou, ba někdy hladovějí.
Jsme povolání říci ne korupci, která je natolik rozšířená, že vypadá jako postoj a normální jednání. Nikoli však slovy, ale skutky. Ne mafiánskému spolčování, podvodům, úplatkům a podobným věcem.
Jedině tak spojenými silami můžeme říci ne špatnosti, která plodí násilí. Don Bosko nás učí, že nejlepší metodou je prevence. Také sociálnímu konfliktu třeba předcházet a to spravedlností.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy k pracujícím ZDE

ad 2. Po setkání s turínským světem práce se papež vydal do nedaleké katedrály zasvěcené sv. Janu Křtiteli, kde probíhá výstav proslulé relikvie, která se po mnoha historických peripetiích dostala do Turína, s jehož jménem vstoupila do širokého povědomí věřících. Před vystaveným Turínským plátnem papež setrval přibližně půl hodiny v tiché adoraci. Nebyla zde pronesena žádná promluva.

Po uctění relikvie Ježíšova umučení, která v Turíně probíhá již několik týdnů, se papež František vydal na náměstí Piazza Vittorio, kde jej očekávalo 100 tisíc lidí. Tady sloužil nedělní liturgii.

ad 3. Ve své homilii se papež Františka zamýšlel nad třemi charakteristikami lásky. Mluvil o lásce, která je věrná, všechno znovu tvoří a je stálá a jistá. Obrátil se k přítomným také citací piemontského spisovatele Nina Costy (1881-1945), který přibližuje piemontský charakter v básni Rassa nostrana, a mimo jiné pak řekl:

„ Můžeme se ptát, zda dnes pevně stojíme na této skále, kterou je láska Boží. Jak žijeme věrnou láskou Boha k nám. Stále je tu riziko zapomenout na onu obrovskou lásku, kterou nám projevil Pán. I nám křesťanům hrozí, že se necháme ochromit strachem z budoucnosti a budeme hledat jistotu ve věcech, které pomíjejí, anebo v modelu uzavřené společnosti, která má tendenci spíše vylučovat než zahrnovat. V tomto kraji vyrostli mnozí svatí a blahoslavení, kteří Boží lásku přijali a rozšířili ve světě, svobodní a umínění světci. Ve stopách těchto svědků můžeme také my prožívat radost evangelia prokazováním milosrdenství; můžeme sdílet těžkosti mnoha lidí, rodin, zvláště těch křehkých a poznamenaných ekonomickou krizí. Rodiny potřebují cítit mateřské pohlazení církve, aby postupovali v manželském životě, ve výchově dětí, v péči o staré a také v předávání víry mladým generacím.
Věříme, že Pán je věrný? Jak žijeme novost Boha, který nás denně přetváří? Jak žijeme pevnou Pánovou láskou, jež se staví jako bezpečná hráz proti vlnám pýchy a falešných novostí? Duch svatý ať nám pomáhá být si stále vědomi této skálopevné lásky, která nás činí pevnými a silnými v malých i velkých souženích a uschopňuje nás, abychom se neuzavírali před těžkostmi, čelili životu odvážně a hleděli do budoucnosti s nadějí. Jako tehdy na jezeře v Galileji, tak také dnes na moři naší existence je Ježíš Tím, kdo přemáhá síly zla a hrozby zoufalství. Pokoj, který nám dává, je pro všechny; také pro četné bratry a sestry, kteří utíkají před válkami a pronásledováním ve snaze dosáhnout míru a svobody.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

Po skončení mše svaté a svatém přijímání, přibližně v poledne Petrův nástupce vybídnul přítomné k mariánské modlitbě Anděl Páně a mimo jiné řekl:

„Závěrem této bohoslužby naše myšlenky zalétají k Panně Marii, milující matce, která opatruje všechny svoje děti, které jí Ježíš svěřil pod křížem, když přinášel v oběť Sebe samého činem té největší lásky. Ikonou této lásky je Turínské plátno, které opět přitáhlo do tohoto město tolik lidí. Toto plátno přitahuje k tváři a tělu zmučeného Ježíše a současně nás obrací k tváři každé trpícího a nespravedlivě pronásledovaného. Žene nás tímtéž směrem darující se Ježíšovy lásky.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy před modlitbou Angelus je ZDE

Po mši se papež odebral na místní arcibiskupství. Zde poobědval s několika bezdomovci, mezi nimž byla také jedna romská rodina. V Turíně žije přibližně 2000 tisíc bezdomovců jak Vatikánskému rozhlasu sdělil ředitel zdejší Charity:

„Mezi těmito lidmi se bohužel zvyšuje počet těch, kteří na ulici nežijí, protože se tak rozhodli anebo protože že propadli drogové závislosti, jako tomu bylo až doposud. Jsou to nezřídka bývalí pracující. Máme zde například novináře a jiné nedávno ještě úspěšně pracující osoby. Svatý otec obědval s několika těmito lidmi, kteří jsou v nesnázích a nejsou běžnými případy klasického pouličního života.“

Říká Pierluigi Dovis, ředitel Charity Turín.

Další články z podrubriky Cesty

(mig)

Papež František v Turíně - 1. den odpoledne

Turín. Nedělní odpolední program pastorační cesty papež František zahájil v bazilice Panny Marie Pomocnice, kde se setkal se salesiánskou rodinou. Jeho spontánní a obsáhlou promluvu vám přiblížíme v úterním vysílání.

Z baziliky Panny Marie Pomocnice se Svatý otec vydal do Malého domu božské Prozřetelnosti, ve kterém sídlí charitní dílo svatého Josefa Benedikta Cottolenga, založené ve třicátých letech 19. století, tedy v období dospívání sv. Jana Boska. V místním kostele papež pozdravil nemocné, staré a postižené lidi a každému jednotlivě požehnal.
Ve své promluvě je označil za „cenné členy církve“ a odsoudil kulturu odpisu. „Nemohl jsem přijet do Turína, aniž bych se zastavil v tomto domě, který před téměř dvěma staletími přijal chudé, opuštěné a nemocné lidi, odmítané v tehdejších nemocnicích“, zahájil papež František.

“Vyloučení chudých lidí a obtíže nemajetných v přístupu k nezbytné péči a zajištění dodnes přetrvávají. Lékařství a sociální péče vykonaly velký pokrok, avšak rozšířila se také skartační kultura, která je důsledkem antropologické krize, jež nestaví do středu člověka, nýbrž spotřebu a hospodářské zájmy.“

Oběťmi tohoto přístupu jsou zejména staří lidé, kteří však jsou pamětí a moudrostí národa, pokračoval Svatý otec. Jejich dlouhověkost často nebývá vnímána jako Boží dar, nýbrž jako neudržitelná zátěž, zvláště, přidruží-li se zdravotní problémy.

“Tato mentalita společnosti neprospívá, a proto je naším úkolem vyvinout „protilátky“ proti takovému nakládání se starými či postiženými lidmi, téměř jako by jejich životy nebyly hodné žití. Jejich odpis je hřích, vážný sociální hřích. V něze, jakou svatý Cottolengo tyto lidi miloval, se můžeme přiučit jinému pohledu na život a člověka!“

Otec Cottolengo vyslyšel Ježíše, který prosí, abychom mu dali najíst a napít, oblékli jej a navštívili. Můžeme se od něj učit konkrétnosti evangelní lásky, aby tak mnozí chudí a nemocní lidé nalezli domov, obdobný rodině, vnímali příslušnost ke společenství, a nikoli vyloučení a pocit trpěné přítěže.

“Drazí nemocní bratři, jste cennými členy církve. Jste tělem ukřižovaného Krista, jehož je poctou se dotýkat a sloužit mu. V Ježíšově milosti se můžete stávat svědky a apoštoly božího milosrdenství, které přináší světu spásu. Kéž při pohledu na ukřižovaného Krista, který nám projevil plnost lásky, a také s pomocí vašich pečovatelů naleznete sílu a útěchu k nesení svého každodenního kříže.“

Důvodem existence Malého domu božské Prozřetelnosti však není pouhé poskytování pomoci nebo lidumilství, nýbrž evangelium Kristovy lásky k nejslabším, zdůraznil papež František. Každé dílo tohoto druhu proto nemůže pokračovat bez modlitby, která má být jeho zásadní a nejdůležitější prací, jak také dosvědčuje šest kontemplativních klášterů, napojených na Cottolengo. V závěru se Svatý otec obrátil k lidem shromážděným na dvoře charitního domu, pro které už nebylo v kostele místo.

“Všechny vás ze srdce zdravím a děkuji za to, co s láskou a něhou děláte pro nemocné a staré lidi. Mnohokrát vám děkuji a prosím, abyste se modlili za mne, církev, děti (…), rodiče a rodiny. Modlete se odtud za církev, aby Pán poslal kněze a řeholnice, na které čeká tolik práce!“

Loučil se Petrův nástupce s charitním dílem sv. Josefa Cottolenga, které se rozšířilo na všechny světadíly a dále nese plody v několika blahoslavených. Cestou na turínské náměstí Piazza Vittorio, kde v sobotu večer na papeže čekali mladí lidé, se římský biskup neplánovaně zastavil v historickém jádru města, kde navštívil koste sv. Terezie z Avily. V tomto chrámu, spravovaném bosými karmelitány, byli roku 1907 oddáni papežovi prarodiče z otcovy strany – Giovanni Bergoglio a Rosa Vassallová. V témže kostele o rok později přijal křest papežův otec, Mario Bergoglio. Svatý otec František setrval v modlitbě, políbil křtitelnici a poté položil květiny na hlavní kostelní oltář a postranní oltář sv. Terezičky. Napsal pro kostel krátké věnování, odkazující k rodinným hodnotám a tématu příštího synodního shromáždění. Nakonec pozdravil místní karmelitánské společenství a také spoluautorku knihy o často citované babičce Rose (“Nonna Rosa, La roccia delle Langhe | Da Cortemilia all’Argentina“, autoři Giancarlo Libert a Orsola Appendino, neprodejné).

První den pastorační cesty do Turína uzavřelo setkání s mladými lidmi, kteří se dostavili v devadesátitisícovém počtu. Papež ve spontánní odpovědi na trojici otázek vyzval k tomu, aby mládež svou lásku prožívala v čistotě, a tak se bránila hedonismu. Vzorem mohou být slova jiného turínského rodáka, bl. Pier Giorgia Frassatiho: „Žít, nikoli živořit!“

“Jsem smutný z mladých lidí, kteří jdou ve dvaceti do penze! Příliš brzy zestárli. To, co mladému člověku brání v odchodu do penze, je touha milovat!“

Láska vzniká v dialogu, není to chvilkový romantický sentiment, nýbrž konkrétní cit, který se pro druhé obětuje. Vyžaduje radikální volby, které František naznačil, i za cenu toho, že bude nepopulární, jak podotkl.

“Láska si velmi váží druhého člověka, nezneužívá ho a je tedy čistá. Vám, mladým lidem tohoto hedonistického světa, který dělá reklamu pouze rozkoši, zážitku a pohodlí, chci říci: buďte čistí, buďte čistí.“

Papež poznamenal, že se mezi mladými lidmi šíří nedůvěra, a právem:

“Mohu důvěřovat představitelům tohoto světa? Když dám ve volbám hlas nějakému kandidátovi, vím, že nezavede mou zemi do války? (…) Myslím také na podnikatele, kteří si říkají křesťané, a přitom vyrábějí zbraně. Dvojí tvář je dnes naprosto běžná – něco říci a něco jiného udělat. To je přetvářka.“

Přetvářka však v dějinách vždy existovala a pouze v minulém století má lhostejnost velkých mocností na svědomí miliony životů. Papež poukázal na arménskou tragédii, šoa, stalinské gulagy. Proč nikdo nebombardoval koleje vedoucí do Auschwitz, když o nich existovaly letecké fotografie?, ptal se. Existuje jediná konkrétní reakce na pochopitelnou nedůvěru vůči tomuto světu:

“Stavět se proti proudu. (…) Pokračovat v konstruktivních projektech, třebaže jsou nepatrné. Důležité je, že vzájemně spojují nás i naše ideály. To je nejlepší protilék na nedůvěru vůči životu a na kulturu, nabízející jenom potěšení. Reklama se nás snaží přesvědčit, podbízí se nám diamanty, ale ve skutečnosti prodává sklo. Nesmíme být naivní, ale musíme žít v realitě a učinit z ní něco ke službě druhým. Stále pěstovat lásku, život, přátelství. Pohlížet na světce svého kraje a jejich dílo. A při tom všem vycházet ze sebe, jinak ničeho v životě nedosáhneš, ale naopak si jej zkazíš.“

Doporučoval Svatý otec mladým lidem, kteří se sjeli z celé turínské arcidiecéze. Vyčerpávající celodenní program papeži nezabránil v krátké návštěvě jednoho z nejbližších spolupracovníků, který jej na pastorační cestě doprovází. Substitut státního sekretariátu mons. Angelo Becciu byl hospitalizován kvůli nevolnosti při polední nedělní mši svaté. Papež František jej kolem osmé hodiny večer vyhledal v turínské nemocnici Molinette.

Další články z podrubriky Cesty

(jag)

Papež František v Turíně - 2. den

Turín. V pondělí dopoledne uskutečnil papež historickou návštěvu chrámu evangelické valdenské církve v Turíně. Římský biskup tak vůbec poprvé vstoupil na půdu tohoto nejstaršího protestantského církevního společenství, které vzniklo ve 13. století. Dnes existuje na území Itálie a Švýcarska, kde k němu patří necelých třicet tisíc lidí. Další asi 30 tisíc jich žije v zámoří, na území Uruguaye a Argentiny. Právě tam, v Rio della Plata, se nimi seznámil Jorge Mario Bergoglio a mnoho dobrého se od nich naučil, jak připomněl ve své dnešní promluvě k několika stovkám věřících tohoto evangelického společenství shromážděných v nejstarším valdenském chrámu na území Evropy. Kostel byl postaven v roce 1848, kdy se tomuto společenství dostalo státního souhlasu od tehdejšího sardinsko-piemontského krále Karla Alberta.

Významný krok vpřed v ekumenickém soužití učinil Petrův nástupce svojí dnešní návštěvou:

„Za katolickou církev vás prosím o odpuštění za nekřesťanské, ba nelidské postoje a jednání, kterých jsme se v dějinách proti vám dopustili. Ve jménu Pána Ježíše Krista, odpusťte nám.“

Jsme však hluboce vděčni Pánu – pokračoval papež František – protože můžeme konstatovat, že vztahy mezi katolíky a valdenskými se dnes stále více zakládají na vzájemném respektu a bratrské lásce. Není málo příležitostí, jež přispěly k upevnění těchto vztahů. Papež zmínil zvláště vydání ekumenické Bible v italském jazyce a kontakty mezi turínskou diecézí a valdenským společenstvím.

Další oblastí, kde můžeme spolupracovat ve stále větší jednotě je služba lidstvu, které trpí: chudým, nemocným a migrantům, pokračoval papež, který zde výslovně navázal na předcházející promluvu valdenského pastora Eugenia Bernardiniho.

„Osvobozující dílo milosti v každém z nás vyžaduje, abychom dosvědčovali milosrdnou tvář Boha, který pečuje o všechny, zejména o ty, kteří jsou v nouzi. Přednost dávaná chudým, posledním a těm, které společnost vylučuje, dosahuje až k samotnému srdci Boha, který se stal chudým, aby nás obohatil svojí chudobou (2 Kor 8,9), a více nás tak navzájem sbližuje. Rozdíly o důležitých antropologických a etických otázkách, které nadále trvají mezi katolíky a valdenskými, ať nám nebrání nacházet formy spolupráce v jiných oblastech.. Budeme-li kráčet společně Pán nám pomůže žít v tom společenství, které předchází každý rozpor.“

Papež František v závěru poděkoval za dnešní setkání, o kterém doufá – jak řekl - že potvrdí nový způsob přebývání jedněch s druhými.
„Hleďme prvně na velikost naší společné víry našeho života v Kristu a v Duchu svatém – pokračoval papež - a teprve potom na dosud existující rozdíly. Ujišťuji vás svou vzpomínkou v modlitbě a prosím vás modlete se za mě. Mám toho zapotřebí. Pán ať nám všem udělí svoje milosrdenství a svůj pokoj,“
končil papež František svoji promluvu v chrámu evangelické valdenské církve v Turíně.

Z chrámu valdenské církve se papež vrátil na turínské arcibiskupství, kde se v soukromí setkal se svými příbuznými. Pro šest bratranců s rodinami, celkově tedy zhruba třicet lidí, papež slavil mši svatou v kapli arcibiskupství a poté s nimi poobědval. „Vrátil jsem se domů“, zhodnotil Svatý otec toto rodinné setkání. Před odjezdem z arcibiskupství se ještě uskutečnilo několik soukromých audiencí – pro organizátory pastorační cesty a výstavu Turínského plátna, pro skupinu asi dvaceti uprchlíků z Afriky a Gruzie a pro syna posledního italského krále, Viktora Emanuela Savojského s rodinou. Dvoudenní pastorační cesta do Turína se uzavřela v 18,30 na římské letišti Ciampino, odkud se papež odebral do Vatikánu.

Další články z podrubriky Cesty

(mig)