4.1.2015 - Druhá neděle po Narození Páně – cyklus B

4.1.2015 - Druhá neděle po Narození Páně – cyklus B

Převzato z: vira.cz

Dnešní neděle vstupuje mezi dva velké vrcholy Vánoc: Narození Páně a Zje-vení Páně (6. ledna). Liturgie se pokusí nahlédnout události Betléma z urči¬tého nadhledu a s pomocí Janova prologu porozumět tajemství vtělení Božího Syna. Církev umožňuje přeložit na tuto neděli slavnost Zjevení Páně a pak se čtou jiné texty.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Když hluboké ticho všechno objímalo a noc ve svém běhu k polovině došla, tvé všemocné slovo, Bože, sestoupilo z královského trůnu z nebe.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, ty osvěcuješ všechny, kdo v tebe věří; ukaž své světlo všem národům a celý svět naplň svou slávou. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Kniha pochází z 2. stol. př. Kr. Lze ji vnímat jako soubor poučení mladému muži, který se učí správnému životu. Jádro textu tvoří řada přísloví. V naší části čteme hymnus na moudrost, v němž Bůh rozkazuje moudrosti, aby se vtělila do Izraele.

Sir 24,1-4.12-16 (řec. 1-2.8-12)

Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: „Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví!“ Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo. Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.

ŽALM 147

Vracíme se k myšlence 1. čtení, kde Bůh poroučí své moudrosti, Božímu slovu, aby se stalo tělem, a z tohoto Božího přání se i nám zrodila či doslova narodila Záchrana.

Odpověď: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Nebo: Aleluja.

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, – chval svého Boha, Sióne, – že zpevnil závory tvých bran, – požehnal tvým synům v tobě. Zjednal tvému území pokoj – a sytí tě jadrnou pšenicí. – Sesílá svůj rozkaz na zemi, – rychle běží jeho slovo. Oznámil své slovo Jakubovi, – své zákony a přikázání Izraeli. – Tak nejednal se žádným národem: – nesdělil jim svá přikázání.

2. ČTENÍ

Na začátku textu čteme první část skvělého, ale poněkud náročného hymnu, v němž se odráží víra popisující vztah Otce a Syna. Druhá část čtení navazuje v původním textu na konec hymnu a ukazuje vznešenost povolání, které se křesťanům dostalo.

Ef 1,3-6.15-18

Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás za¬hrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a nepo-skvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Sláva tobě, Kriste, tys byl hlásán pohanům, sláva tobě, Kriste, tys došel víry ve světě. Aleluja.

EVANGELIUM

Prolog Janova evangelia naznačuje teologii celého textu, kde se objeví typické prvky, jako je protiklad světla a tmy, vyhrocení, vztah Otce a Syna, kterého nazývá Slovem, řecky logos. Toto označení má velké teologické důsledky.

Jan 1,1-18

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jmé-no, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já." Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Pokorně prosíme, Bože, dej, ať se v nás projeví účinek této svátosti: očisť nás od hříchů, ať můžeme očekávat splnění svých tužeb. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Druhá neděle po Narození Páně popisuje události narození Ježíše s teologickým odstupem. Je zřejmé, že se naplňují dávná proroctví, v nichž Bůh zaslíbil stát se člověku blízkým. Evangelijní věta „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“, se stává klíčem k porozumění. Boží Syn je ve skutečnosti Slovem živého Boha. Hospodin nemluví na prázdno, ale jeho slova se stávají okamžitě skutečností. Jeho Slovo je slovem lásky milujícího Boha, který touží zachránit zraněné stvoření. Máme před očima nejen Josefa a Marii či malé dítě, ale tajemství života samotné Trojice. Z toho je patrné, jak dalece souvisí narození Ježíše s vykoupením, resp. Vánoce s Velikonocemi.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 5.1.

1 Jan 3,11-21

Jan 1,43-51

Komentář: 1 Jan 3,11-21
Je podivuhodné, jak Jan, autor básnického Prologu, dokáže být praktický. Neschovávám se někdy za vznešené ideály, zatímco bych se měl spíš zajímat, jak pomoci druhým?

ÚTERÝ 6.1. slavnost Zjevení Páně

Iz 60,1-6; Ef 3,2-3a.5-6

Mt 2,1-12

Komentář: Iz 60,1-6
Ten, ke kterému přicházejí zástupci národů, překračuje i dnes hranice, do kterých si jej uzavíráme. A to je dobře!

STŘEDA 7.1.

1 Jan 3,22 – 4,6

Mt 4,12-17.23-25

Komentář: 1 Jan 3,22 – 4,6
Jak jednoduchý recept pro zklidnění a orientaci uprostřed zmatků! Pochází totiž od toho, který měl při poslední večeři hlavu na Pánově hrudi.

ČTVRTEK 8.1.

1 Jan 4,7-10

Mk 6,34-44

Komentář: 1 Jan 4,7-10
Veškeré naše lásky: milenecká, rodičovská, pastorační k těm, kdo jsou mi svěřeni do péče, jsou odrazem lásky Jeho. Ano, to „on si začal“.

PÁTEK 9.1.

1 Jan 4,11-18

Mk 6,45-52

Komentář: 1 Jan 4,11-18
Klidný a vyrovnaný život beze strachu ze soudu a trestů bude pro mé okolí tak nakažlivý, že již pouhé naše bytí bude důkazem Boží existence.

SOBOTA 10.1.

1 Jan 4,19 – 5,4

Lk 4,14-22a

Komentář: 1 Jan 4,19 – 5,4
Je dobré uvědomit si: ten, kdo začne milovat jako první, vstupuje vždy do rizika. Bůh se tohoto rizika nebál.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:


TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů:
- www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/


NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ a přímluvy
- www.pastorace.cz/kazani


PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI
na základě aktuálního dění:
- https://www.apha.cz/nedelni-primluvy-1
na základě nedělních biblických textů:
- www.pastorace.cz/Kazani/


LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099
- www.pastorace.cz/kalendar/


LITERATURA K LITURGICKÝM BIBLICKÝM TEXTŮM
Výběr literatury k liturgickým textům:
- www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/


BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
Televize Noe svým divákům také přináší přímé přenosy ze slavnostních bohoslužeb
ve Vatikánu a z papežových cest po světě
- www.tvnoe.cz