4.3.2012 - 2. neděle postní – cyklus B

2. neděle postní – cyklus B

Převzato z: www.vira.cz

Dnešní liturgie již předpokládá rozběhnutý proces postní praxe. Našli jsme čas na Boha a toužíme nahlédnout do jeho vnitřního myšlení a života. Nejprve nás zarazí první čtení, které může vyvolat řadu otazníků. Úryvek je zde ale vložen s programovým účelem a je dobré ho nechat doznít až na podkladu druhého čtení a evangelia. Samotný příběh Gn 22 si totiž zaslouží bohatý a hutný výklad, ale to není dnes účelem. Víra v kontextu dnešních čtení dostává velkolepé rozměry. Cílem dnešní neděle je povzbudit nás v našem „postním“ úsilí obrácení, protože jsme blízko cíle a ten je skutečně skvělý: poznat Boha.

KOMENTÁŘE k nedělním biblickým textům:
- https://pastorace.cz/kazani
- Téma týdne - kratičké zamyšlení na každý týden na základě citátu z nedělních liturgických textů: https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

PŘÍMLUVY:
Přímluvy pro každou nedělní mši koncipované na základě aktuálního dění v církvi, ve světě i v naší zemi
- https://ps.apha.cz/nedelni-primluvy/

LITURGICKÝ KALENDÁŘ:
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099 naleznete zde: https://pastorace.cz/kalendar/


 

VSTUPNÍ ANTIFONA

Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Oběť Abraháma je v mnoha ohledech symbolická. Jde o příběh situovaný zhruba do roku 1800 př. n. l. do života prostých kočovníků na polopoušti. Původní význam měl hned několik rovin, ale především svědčí o odmítnutí obětovat člověka. Ale v kontextu dnešní neděle zdůrazněme, že Abrahám neodmítl nabídnout Bohu syna, a projevil tak hlubokou úctu a oddanost. Totéž však udělá Bůh pro člověka!

Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18

Bůh zkoušel Abraháma a řekl: „Abraháme!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh pravil: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím.“ Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: „Abraháme, Abraháme!“ Ten se ozval: „Tady jsem!“ Anděl řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“ Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: „Při sobě samém přísahám – praví Hospodin – že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.“

ŽALM 116

Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.

Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: – „Jsem tak sklíčen!“ – Drahocenná je v Hospodinových očích – smrt jeho zbožných. Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, – jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, – rozvázal jsi moje pouta. – Přinesu ti oběť díků, Hospodine, – a budu vzývat tvé jméno. Splním své sliby Hospodinu – před veškerým jeho lidem – v nádvořích domu Hospodinova, – uprostřed tebe, Jeruzaléme!

2. ČTENÍ

Čteme strhující závěr nejpreciznějšího teologického výkladu sv. Pavla o vykoupení. Pavel s velice emotivní dikcí opouští předchozí čistě teologické argumenty a vrhá se do bouřlivého jásotu. Bůh dal za nás svého Syna podobně jako Abrahám. Jenže Bůh – Kristus – se daruje skutečně a do absolutní krajnosti. Jak daleko jde náš Bůh ve své lásce! Jakou další jistotu jeho lásky ještě potřebujeme?

Řím 8,31b-34

(Bratři a sestry!) Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!

Zpěv před Evangeliem

V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.

EVANGELIUM

Zjevení na hoře je velkým ujištěním apoštolů, že Bůh je pánem situace, ať se děje cokoliv (Kristova smrt). Tento okamžik „předchuti“ vítězství zazní na Kristově poslední cestě do Jeruzaléma. Nejde o detaily zážitku, ale o ujištění, že Ježíš je Bohem milovaný syn.

Mk 9,2-10

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, tys nám dal ve svátosti, kterou jsme přijali, účast na slávě svého Syna; radostně ti děkujeme, že nám už zde na zemi dáváš podíl na nebeském životě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Kolik styčných bodů nacházíme v mezi úryvky Gn 22 a dnešním evangeliem a jak silně to podtrhne druhé čtení! V prvním příběhu je to člověk nabízející to nejcennější Bohu. Ve evangeliu je na téměř identickém základě tím nabízejícím sám Bůh. Jako by Abrahámova oběť měla být jakýmsi návodem k pochopení: jestliže je pro člověka doslova zátěžovou zkouškou lásky vydat Bohu to nejcennější, není stejně šíleným aktem lásky okamžik, kdy se Bůh daruje ve smrti člověku? Nemůže nám ztotožnění s Abrahámovým příběhem pomoci pochopit, jak se „cítí“ sebedarující Bůh? Jeho láska není menší než láska Abrahámova. A také on nesnese pomyšlení, že milovaný syn bude jakkoliv trpět. Ve své lásce ho od počátku zahrnuje tím nejlepším, co má. A nyní mu dovoluje vydat se člověku strašlivou smrtí? „Jak by nám s ním nedaroval všechno ostatní?“ (2. čtení). Nechme se strhnout monumentální scenérií dnešních textů.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 5.3.

Dan 9,4b-10

Lk 6,36-38

Komentář: Lk 6,36-38
„Buďte milosrdní. Nesuďte. Nezavrhujte. Odpouštějte. Dávejte.“ – Která z těchto Ježíšových výzev je pro mne aktuální, o kterou z nich mám dnes usilovat?

ÚTERÝ 6.3.

Iz 1,10.16-20

Mt 23,1-12

Komentář: Mt 23,1-12
Odpovídá moje řeč, mé usilování, moje hodnoty tomu, jak opravdu jednám?

STŘEDA 7.3.

Jer 18,18-20

Mt 20,17-28

Komentář: Mt 20,17-28
Ježíšovo pozvání ke službě platí i pro tebe, ať máš jakoukoliv zodpovědnost, ať jsi jakkoli důležitý, ať máš na starost cokoliv…

ČTVRTEK 8.3.

Jer 17,5-10

Lk 16,19-31

Komentář: Lk 16,19-31
Ani ty bys neměl čekat na nějakou další výzvu k obrácení, na další rekolekci, na to, až někdo „vstane z mrtvých“ – čas na obrácení se k Hospodinu je právě teď, právě dnes.

PÁTEK 9.3.

Gn 37,3-4.12-13a.17b-28

Mt 21,33-43.45-46

Komentář: Mt 21,33-43.45-46
Nesu ovoce Božího království? Co mi v tom brání, co mohu odložit, co změnit?

SOBOTA 10.3.

Mich 7,14-15.18-20

Lk 15,1-3.11-32

Komentář: Lk 15,1-3.11-32
„Vstanu a půjdu k svému otci.“ Vstaň a běž, Otec tě vyhlíží, nechal vyžehlit šaty, vyčistit obuv, vycídit prsten…

Výběr literatury komentující nedělní (ev. i všednodenní) liturgické texty:
- https://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/